František Novotný – housle, Michal Kaňka – violoncello, Rumi Itoh – klavír, Pražská komorní filharmonie, Jiří Bělohlávek. Produkce: Vít Roubíček. Text: A, N. Nahráno: 1/2003, 11/2002. Vydáno: 2008. TT: 75:13. DDD. CD Radioservis CR0399-2.
S nepříliš obvyklým odstupem od vzniku vydal Radioservis nahrávku, na kterou může být pyšný. Nemá mnoho takových titulů, s kterými může soutěžit se světem. (Škoda, že asi kvůli ekonomickým mantinelům nebylo možné povýšit na stejnou úroveň i reprezentativnost bookletu.) František Novotný a Michal Kaňka mají u této firmy již několik významných nahrávek. Jméno pianistky Rumi Itoh není zatím u nás přes čilé kontakty s českými hudebníky ještě obecně známé. Tmelem projektu je jednoznačně Jiří Bělohlávek . Dokonce lze nalézt v nejobecnější rovině souvztažnosti mezi oběma díly, jakkoliv je dbáno na stylovou čistotu. (Koneckonců leží mezi nimi obrovský časový prostor 70 let.)
Beethoven konvenuje s mojí představou plně komplementárního díla, tedy spíše jakési „koncertantní symfonie“ nežli „concerta grossa“. Nejvíce mě upoutal Novotný, nicméně cellista nijak výrazně nezaostává. Tónově poněkud ve stínu je pianistka. Kouzelné jsou jak sólové trialogy, tak působivé tutti gradace.
Volba Brahmse signalizuje, že se pan Novotný nebojí konfrontace se světem (tady tak dobrou nahrávku nenalézám). Za neobyčejně šťastné považuji komorní paradigma nahrávky. Dirigent moudře vyšel z charakteru orchestru a respektoval naturel sólisty. Možná tím ochudili obraz dramatických míst, ale rozhodně sbírají body v lyrických plochách, které znějí báječně. František Novotný je vzácným moravským drahokamem, bohužel mediálně ne zcela doceněným.
Body: 4 z 6
