Beethovenova Devátá není lehké sousto (s polemikami, zda byla předzvěstí ochabování Beethovenovy inspirace či stylovým skokem vpřed, se setkáváme stále). Hlavním znakem Runniclesovy interpretace je temperament, a sice různých odstínů: je zde vzdor, sebevědomí i sršatost Beethovenova individua, temperamentní – nikoli pasivně odevzdaná – je i hluboká citovost třetí věty. Sólové výkony ve finální větě jsou vyrovnané, v ansámblech barevně dobře souznějí. Sopranistka Mary Dunleavy je proslulou interpretkou především italského a francouzského operního repertoáru, mezzosopranistka Elizabeth Bishop je vyhledávanou oratorní pěvkyní, mladý tenorista Stephen Gould debutoval jako Brittenův Peter Grimes, uplatnil se však již úspěšně ve wagnerovských partech. Alastair Miles nepotřebuje být představován, jeho jméno je dostatečně proslulé v opeře i na koncertních pódiích. Další informace o účinkujících obsahuje booklet, jakož i informace o vzniku díla a jeho recepci a text Schillerovy Ódy na radost v němčině a angličtině.
Vydavatel: Telarc / Classic
Stopáž: 68:46
Nahráli: Dunleavy – soprán, Elizabeth Bishop – mezzosoprán, Stephen Gould – tenor, Alastair Miles – bas, Atlanta Symphony Orchestra and Chorus, sbormistr Norman Mackenzie, Donald Runnicles
Body: 4 z 6
