Rolf Lislevand, Brun Coscet, Manfredo Kraemer, Pablo Valetti, Jose de Udaeta, Le Concert des Nations, Jordi Savall. Produkce: neuvedena. Text: F, Š, A, I, K, N. Nahráno: 2005/8, opatství Saint-Michel en Thiérache (Francie). Vydáno: 2005. TT: 71:39. DDD. 1 CD Alia Vox AV 9845 (distribuce Classic).
Průkopník formy smyčcového kvartetu a kvintetu, zakladatel moderní violoncellové techniky – to jsou nejčastěji zmiňované dějinné zásluhy Luigiho Boccheriniho, jehož loňské dvousetleté výročí úmrtí přispělo k oživení zájmu o jeho dílo. Je to nepochybně dobře, neboť jeho bohatý odkaz obsahuje řadu titulů, které, ač primárně měly příjemně pobavit, nabízejí hlubší zážitek. V posledních letech se jeho hudbou intenzívně zabýval italský soubor Europa Galante a pozadu nezůstali ani Španělé, ať už třeba Enrico Moreno anebo Jordi Savall , jehož nahrávka je předmětem této recenze. Nepřekvapuje proto, že obsah snímku tvoří vesměs skladby vzniklé ve Španělsku, kde se tento rodák z Luccy, poté co prošel Evropou, roku 1768 natrvalo usadil. Toto životní rozhodnutí se odrazilo různým způsobem i v jeho tvorbě: na jedné straně menší kontakt se středoevropskými vývojovými tendencemi, na druhé inspirace hudbou španělskou. Oboje zajímavě ilustrují i všechny čtyři skladby snímku, které – uvědomíme-li si, že kytarový kvintet s fandangem vznikl přepracováním starších děl – pocházejí vesměs z 80. let. Kromě vzpomínaného kvintetu je Boccheriniho nová vlast zvěčněna ve slavném kvintetu La musica notturna delle strade di Madrid – tedy v Noční hudbě madridských ulic. Jedná se o velmi originální hříčku a není divu, že se Boccherini zdráhal tuto skladbu publikovat – bál se, že ji nikdo mimo Španělsko neocení a dost možná ani nebude schopen dobře interpretovat. Dvojici kvintetů vyvažuje na nahrávce dvojice symfonií. Nepostrádají symfonický drive ani Boccheriniho typickou noblesu a zálibu v pastorálních názvucích, mladší z obou děl pak navíc jistě překvapí svými dramatičtějšími polohami a kontrasty. Savallův Concert des Nations si Boccheriniho hudbu vychutnává; orchestrální zvuk je měkký, jemný, ale sytý a plný rozmanitých barev. „Madridský“ kvintet je podán velmi sugestivně, s jasným záměrem zachytit individualitu jednotlivých vět. Zvukomalebné prvky v první větě kytarového kvintetu jsou lehce potlačeny ve prospěch celkové rytmičnosti, ve druhé větě by jisté pasáže v houslích mohly znít i lépe, celkově se však jedná o strhující kus; velký podíl na tom mají pochopitelně osvědčený Rolf Lislevand (kytara) a José de Udaeta (kastaněty). Nahrávka je – jak je u Savalla obvyklé – doprovázena rozsáhlým komentářem v mnoha jazykových mutacích. Odmyslíme-li si některé poněkud nekriticky celebrativní úsudky, jedná se o – zvláště v českých zemích – vítané poučení, které, doufejme, bude brzy následováno dalším edičním činem tohoto souboru.
Vydavatel: Alia Vox/Classic
Stopáž: 71:39
Body: 5 z 6
