Anna Caterina Antonacci – soprán, Giuseppe Filianoti – tenor, Cinzia Forte – soprán, Sara Mingardo – kontaalt, Giovanni Battista Parodi – bas, Sbor Teatro Regio v Turíně, Roberto Gabbiani – sbormistr, Orchestr Teatro Regio v Turíně, Evelino Pidó, Režie, scéna, kostýmy: Hugo de Ana. Text: A, I, F, Š. Nahráno: 5. 10. 2008, Teatro Regio Torino. Vydáno: 2009. TT: 140:00. Obraz. formát: NTSC Colour 16:9. Zvuk. formát: PCM Stereo, Dolby digital. 1 DVD Hardy classic video HCD 4038.
Způsob, jakým se italská pěvkyně Anna Caterina Antonacci (nar. 1961) zhostila hlavní role opery Medea skladatele Luigi Cherubiniho, je strhující. Teatro Regio v Turíně jí dopřálo nastudovat roli, která dokáže tuto temperamentní sopranistku zviditelnit stejně tak jako nedávné vysoce ceněné ztvárnění role Carmen po boku Jonase Kaufmanna v Covent Garden. Její temný soprán má neobyčejnou průraznost, napětí, které nám skrze něj od prvního vysloveného slova po celý následující děj přináší a které je až nesnesitelně věrohodné. Ač třeba i neznajíce konec celého příběhu, musíme díky umělkynině mistrovskému vtělení se do role tušit, že se něco hrůzostrašného stane. Nenávistným a snad celou věčnost trvajícím pohledem na dceru korintského krále Kreonta Glauku, kterou nepříliš zajímavým způsobem ztvárňuje (a stejně tak i zpívá) další italská sopranistka Cinzia Forte , nahání bez nutnosti jakéhokoliv gesta či pohybu strach zcela věrohodným způsobem.
Iasonovi propůjčil hlas spolehlivě zpívající Giuseppe Filianoti . Inteligentní umělec, známý i svým velkým vztahem ke knihám, tenorista, který se úspěšně představuje na všech velkých světových scénách od Met přes La Scalu či Bavorskou státní operu v Mnichově, mě nezklamal, a to i přes to, že jsem si jist, že dokáže zpívat ukázněněji a jaksi s otevřenějším tónem bez tendence k „zeštíhlování“ hlasu ve vyšších polohách. To na čem lze u tohoto pěvce bezesporu pracovat, je herecká stránka jevištního projevu, někdy jako by zapomínal, co závažného se zrovna na scéně děje.
Zklamáním záznamu je altistka Sara Mingardo , ztvárňující nikoliv bezvýznamnou roli služky Neris. Tu je mi jednoduše nepříjemné poslouchat, nepříliš často lze slyšet takto nehezkou barvu hlasu, která se bohužel velice zdárně nese přes celý orchestr, a tedy i divadelní prostor. Giovanni Battista Parodi (* 1976), ztělesňující Kreonta, je naopak obsazen velice zajímavě a zřejmě jej bude brzy možné zařadit mezi skupinu nejvýznamnějších italských basistů. Čas ukáže, jak se svým slibně se rozvíjejícím talentem naloží, má mé velké sympatie.
Evelino Pidó řídí orchestr a sbor z Turína ve svěžích tempech, je velice pozorný k detailu a všechny nástrojové skupiny vede k přesvědčivému výkonu, který je až nad očekávání dobrý. Takto zprostředkovaná hudba Luigi Cherubiniho je radostí, kdo se dosud s hudbou tohoto skladatele nesetkal, bude příjemně překvapen.
Argentinec Hugo de Ana je v inscenaci zodpovědný za režii, scénu i kostýmy. Lze mu těžko něco vytknout, odvedl velice dobrou práci, jejíž výsledek lze označit za úspěch. Milovníci „klasických“ inscenací budou potěšeni, ti kteří se na začátku 21. století spíše poohlížejí po kreacích režisérů typu Claus Guth či Calixto Bieito, budou překvapeni. Medeu z Turína na DVD rozhodně stojí za to vidět a slyšet, Annu Caterinu Antonacci je potřeba, dokud podává takto výtečné výkony, vyhledat naživo v některém z věhlasných evropských operních domů.
Body: 4 z 6
