Album skutečně představuje imaginární středomořskou kavárnu, kam bez ostychu vstupují italští jazzmani i filharmonici, členové marockého bratrstva Gnawů, indické a berberské zpěvačky, izraelský písničkář i arménský virtuos na flétnu duduk. Scházejí se na jednom pódiu, užívajíce si nenaplánovaného pnutí, souzvučnosti rozdílných národů a rytmů tušeně přitom propojených dávnými historickými souvislostmi.
'Kavárník' Luigi Cinque má už dlouhá léta kredit mezinárodně proslulého skladatele a performera, stíratele kulturních a jazykových mezníků; je filmařem i esejistou, jazzmanem i členem italských rockových kapel. A především oddaným služebníkem hudby Středomoří. Vládne klarinetem, sopránsaxofonem i elektronikou a naprogramované bicí stíhá tamburínou tammora, bez níž se neobejde transovní tanec tarantella, srostlý s nevázanými orgiemi neapolských maškarních procesí. Velkoměsto zastupují ještě italští jazzoví borci, trumpetista Paolo Fresu a kontrabasista Enzo Pietropaoli , pak už ale pouze samí vesničané z druhého břehu, ba i neskutečných dálek: skladbu Coro meccanico otevírá jímavá melodie arménské flétny duduk hvězdného Jivana Gasparyana , volně přecházející v exhibici vyjímečných zpěváků, po svém vnímajících tradiční píseň Samathi – Emil Zrihan z Izraele svým hlasem naříká, Marokánec Abdou Abdemarran málem zaříkává, Mangla Tiwari z Indie si s ním náladotvorně pohrává. Pod tím vším tepe Cinqueho elektronika a občas sem vstupuje smíšený sbor. Bránu alba zase tvoří prolamovaný hlas Badara Secka ze Senegalu, jinde rytmicky podmalovávaný berberskými zpěvačkami Bnet Houaryat a smyčcovým kvartetem. Rozkvetlou louku nespočítatelných barev tvoří také skladba Garitm/Danza : hlasové vlnění Eveliny Meghnagi rozpářou mečivé dudy Carlo Marianiho , ponoukané didjeridu, marimbou a Iráčanem Ali Shaiganem na santur a housličky kamanče.
Fascinující je Cinqueho saxíková preludice v Radiobaladid hnaná za moment dopředu Abdembi El Gadarim z Bratrstva Gnawů na loutnu guimbri, kontrabasem a ve finále i technorytmy – to už všemu vládne hlas Emila Zrihana a 'rytmický sbor' Bnet Houaryat.
Renčínův Dlabáček razí teorii, že mozek v hospodě nemá co dělat, nicméně to se týká pouze české hospody, nesourodému trhanci dutých myšlenek a dechovkového umcacá. Luigi Cinque ovšem tvrdí, že „svět není pouze ohromný mechanismus, ale spíš ohromné myšlení“ , a na to jsou v okolí Středozemního moře obzvlášť vysazení. Rádi přitom zajdou do kavárny a čas kolem sebe nechávají volně plynout. V té Cinqueho to zas takový problém není.
Vydavatel: Forrest Hill /PJ Music
Stopáž: 70:05
Nahráli: Luigi Cinque; Paolo Fresu;Enzo Pietropaoli; Danilo Rea; Gianluca Ruggeri; Michele Cinque; Abdellatif Oughassal; Ali Shaigan; Jivan Gasparyan; Carlo Mariani; Luca Sanzo; Sonia Romano; Raiz, Bnet Houaryat, Emil Zrihan, Mangla Tiwari, Abdou Abdemarran, Eveli
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
