Marcelo Álvarez – tenor, Annalisa Raspagliosi – soprán, Arturo Chacón-Cruz – tenor, Coro e Orchestra Sinfonico di Milano Giuseppe Verdi, Daniel Oren. Produkce: Oliver Wazola. Text: A, N, F. Nahráno: 4-11 August 2008, Auditorium di Milano, Milano. Vydáno: 2009. TT: 64:10. DDD. 1 CD Decca 478 1442.
Mezi současnou tenorovou špičkou si letos osmačtyřicetiletý Argentinec Marcelo Álvarez drží stabilní pozici a jeho kariéra se odvíjí bez větších výkyvů. Od Belliniho a Donizettiho, přes Vévodu z Rigoletta a Alfreda z Traviaty se nyní posunuje do dramatičtějšího italského oboru. Diváci přímých přenosů z Metropolitní opery ho loni na podzim mohli vidět jako Cavaradossiho v Pucciniho Tosce a tento vývoj odráží i nové sólové album. Obsahuje ukázky z těch Verdiho rolí, které můžeme řadit do kategorie spinto.
Název alba The Verdi Tenor působí sebevědomě – a naštěstí nikoli nadneseně. Álvarez skutečně splňuje nároky kladené na verdiovského tenora. Má otevřené hrdlo, kompaktní, pevný a jasný hlas, zvuk proudí jako zářivý, hladký a tvárný proud, modulovaný do širokých oblouků a korunovaný suverénními výškami. K tomu přidejme temperament, jímž naplňuje árie z Luisy Millerové , Síly osudu , Trubadúra , Ernaniho nebo Lombarďanů . Slavná Manrikova stretta Di quella pira mu vychází skutečně výborně, jako ohnivý výbuch energie, vzdoru a odhodlání.
A třebaže Álvarez má tendenci zmocňovat se hudby trochu silácky, daří se mu postihnout i jemnější a senzitivnější stránky Verdiho postav. Do Richardova Di‘ tu se fedele (Maškarní ples ) dokáže vpravit žertovný a lehkomyslný podtón, kdežto do Forse la soglia attinse… Ma se m‘è forza perderti zase pocit temné předtuchy. Pěkně ukázněně a niterně zpívá Quando le sere al placido z Luisy Millerové nebo Macduffovo O figli, o figli miei! z Macbetha .
Určité rozpaky zůstávají snad jen nad patrně nejtěžší zkouškou, jíž je Celeste Aida , zařazená hned na úvod. Nehledě na snaživá piana, která mi ale nepřipadají skutečně „opřená“, nepůsobí Álvarez tak uvolněně a elegantně jako jeho velcí předchůdci. Může to být i tím, že Radama dosud nezpíval na jevišti? Ve chvíli, kdy vyjde tato Harmonie, už to nebude platit. Svého prvního Radama by měl Álvarez zpívat v dubnu v Královské opeře Covent Garden.
Nahrávka, kterou citlivě doprovází dirigent Daniel Oren s Orchestra Sinfonica di Milano Giuseppe Verdi , vrcholí jakousi směrovkou ukazující do další umělecké etapy Marcela Álvareze. Ostatně dál už je vlastně jenom – Otello. Coby umírající maurský vojevůdce Álvarez svůj hlas přebarvil do tmavšího odstínu, a celou scénu podává s obdivuhodnou výrazovou silou, aniž by jí přitom obětoval tónovou kulturu. Dává tím jasně najevo, že za několik let chce dozrát i k této roli. Relativní uvážlivost, s jakou si dosud budoval svou uměleckou dráhu, to nevylučuje.
Body: 5 z 6
