Marcipán těžko vsunete do nějaké stylové krabičky. Bylo by to ostatně zbytečné. Prostě skupinka hudebně velmi zdatných, kreativních a zapálených lidí se rozhodla podívat se po svém na původní nápěvy lidových písní. S národním pokladem zapsaným ve sbírkách Františka Sušila, Jana Poláčka a Vladimíra Úlehly nakládají mladíci a jedna sličná žena relativně velmi svobodně, i když po nějaké době vlastně zjistíte, že z toho všeho prosakuje jejich respekt k původním bezejmenným tvůrcům. Jistě by mohl Marcipán vystupovat jak na folkovém festivalu, tak i na jazzovém happeningu v Lucerna Baru nebo na setkání obrozených křesťanů. Prostě jejich radost ze hry bych si dokázal představit v lecjakém prostředí. Svým inteligentním přístupem k hudbě (velmi volně specifikované jako folk) bych dokonce Marcipán přirovnal k bratrům Ebenům. Záměrnou syrovost nahrávky dotváří snímání zvuku, instrumentace i občasná intonační nedotaženost tónů. K tomu připočtěte temperamentní pěvecký projev vůdčí osobnosti Marcipánu – Jiřího Hodiny – a vychází z toho osvěžující hudební proud, jenž může působit na český „folk“ jako živá voda. Deska obsahuje vedle vysloveně prvoplánově výrazných písní (Polajko, V širém poli ) i křehké náladové písně (Léta ), které oceníte až po několikerém poslechu.
Byl už nejvyšší čas, aby naše lidové melodie nově převyprávěl lidem také někdo jiný než Čechomor. Jenom doufám, že Marcipán nikdy nepadne do tenat komerce natolik, že bychom se jednou dočkali jeho spolupráce se symfonickým orchestrem a nějakým „světovým“ aranžérem. Marcipáne, zůstaň stále tak voňavý.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 46:58
Nahráli: Jiří Hodina – housle, zpěv, Martina Přibylová – klavír, zpěv, Ondřej Škoch – kytara, zpěv, Štěpán Škoch – soprán a tenorsaxofon, klarinet, flétny, perkuse, zpěv, Tadeáš Mesany – kontrabas, zpěv; hosté: Hana Blochová – gotická harfa, varhanní portativ, Jan
Body: 5 z 6
