(Mozart, Schubert, Chopin, Schumann)
Maria Joao Pires – klavír, Mozarteum Orchester Salzburg, Frans Brüggen, Chamber Orchestra of Europe, Claudio Abbado. Produkce: Christopher Alder, Helmut Burk. Text: A, N, F, portugalsky. Nahráno: live, 8/1990, Fundacao Calouste Gulbenkian, Lisabon, 10/1997, Palacio de Queluz, Lisabon, 1/1995, 4/1996, Großer Saal Musikhochschule, Mnichov, 8/1995, Großer Saal Mozarteum, Salzburg, 9/1997, Jesus-Christus-Kirche, Berlín. Vydáno: 2007. TT: 78:16, 58:15. DDD, digitally remastered. 2 CD Deutsche Grammophon 477 6607 (Universal Music).
Další kompilace z řady Portrait of the Artist, tentokrát portrét portugalské klavíristky Marie Joao Pires , která si při své úctyhodné pianistické kariéře retrospektivně takovouto kompilaci rozhodně zaslouží. Pires koncertuje od svých útlých dětských let a z nabízených nahrávek je dobře znát, že se propracovala k velmi promyšlenému a zároveň kultivovanému interpretačnímu stylu. Booklet se vedle mnoha skutečných foto-portrétů této půvabné až gracilní dámy honosí též mottem: „With Passion“. Také na zadní straně obalu si můžeme přečíst, že hra Pires je označována jako „vášnivá“. S tím se však po poslechu předkládaných děl nemohu zcela ztotožnit. Maria Joao Pires se naopak jakékoli vášni naprosto vyhýbá a k dílům Mozarta, Schuberta, Chopina i Schumanna přistupuje s velikým respektem, jako by ztělesňovala striktní „médium“ mezi notovým záznamem a posluchačem. Ostatně o tom se zmiňuje i John Stopford v průvodním textu v bookletu, za který též zasluhuje pochvalu, poněvadž umně propojil vlastní charakteristiku interpretky s výkladem k nahraným kompozicím, a to posluchač-čtenář vždycky ocení. Pires s díly skutečně pracuje svým osobitým způsobem a neustoupí ani na moment od svého pojetí, v němž uplatňuje především svůj měkký a uhlazený výraz propojený s vynikající, bezchybnou technickou propracovaností. Promyšlená je její interpretace i po stránce zvukové: Pires dává před vlastním nadšením a uchvácením hudbou přednost spíše hledání ve strukturálních parametrech děl a bystře si všímá všeho, co by z díla mohlo vystoupit na povrch, respektive k uchu posluchačů, aby tak přesto, že daná díla jistě již nesčetněkrát slyšeli v nesčetných podáních mnoha hudebníků, byli znovu zaujati něčím novým, co si u těchto skladeb dosud neuvědomili.
Osobně mě od Pires nejvíce zaujal „její“ Chopin, u něhož tak často slýcháváme předimenzování jeho poetičností, zatímco Pires k němu přistoupila prostě a jakoby ulevila jeho mezi interprety přeháněnému romantismu. Hlavní aspekt, na němž Pires staví, spočívá v již zmíněné zvukovosti, a jak je vidno, tento parametr může být velmi nosný. Přestože předkládaná díla (mimo jiné Mozartova Sonáta F dur KV 332 , Schubertovy 3 posthumní Impromptus D 946 , 4 Chopinova Nocturna z op. 27 a op. 55 , Schumannův Koncert a moll op. 54 a další) byla nahrávána v různých dobách a na různých nástrojích, jazyk interpretky zůstává jakoby stále týž, dobře rozpoznatelný a charakteristický. Též je třeba ocenit a vyzdvihnout zde na CD poprvé uvedenou živou nahrávku Mozartova Klavírního koncertu A dur KV 488 z rakouského festivalu v Salcburku, která ve srovnání s ostatními díly skutečně vykazuje jisté znaky typické pro „live recording“, jako je třeba slyšitelné sešlapování pedálu a tak dále, přičemž však musíme před klavíristkou smeknout kvůli jinak naprosté dokonalosti a čistotě zvuku.
Portrét je nabízen v exkluzivním vypravení obalu i bookletu: grafik si vyhrál s působením barev a také již zmíněné fotografie (černobílé i barevné) Marie Joao Pires nám jakoby umožňují s ní komunikovat. Do textu se vloudila jen malá chybička, a to v seznamu stop, kde je třetí z Schubertových klavírních kusů D 946 označen jako c moll, správná je však tónina C dur. I tuto skladbu hraje ovšem Pires velmi krásně!
Body: 5 z 6
