Nebýt našich kytaristů, skoro by k nám hudba Castelnuova-Tedesca (1895-1968) ani nepronikla. Potomek sefardů narozený ve Florencii byl žákem Ildebranda Pizzettiho a podporován Alfredem Casellou se dostal do kontaktu s moderními směry, které později spolupracovaly také s Mezinárodní společností pro soudobou hudbu, byl činný jako kritik a výkonný umělec – klavírista (booklet uvádí, že se podílel na prvním italském provedení Stravinského Svatby ). Po nástupu fašismu v Itálii a zejména po nástupu nacismu v Německu se dostal pro svůj původ do seznamů „zvrhlých umělců“. Nalezl s rodinou – jako mnozí – azyl ve Spojených státech, podařilo se mu – jako mnohým – uchytit u filmu. Jeho kytarové skladby, kterými asi proslul nejvíce, byly inspirovány uměním Andrého Segovii. Jeho duchovní skladby tvoří méně známou, o to však dobrodružnější a ještě zajímavější část tvorby. Využívá v ní prvků synagogálních hudby, které pronikaly i do jeho ostatních děl, v duchovní tvorbě však nesou primární poselství, a to v těch skladbách, jež jsou sice náboženstvím inspirované, nebyly však určeny pro liturgii. „Malá kantáta pro ženský sbor z knihy Ruth“ Naomi a Ruth byla prvním Tedescovým neliturgickým dílem, premiéru měla roku 1949 v Los Angeles. Bohoslužba pro večer šabatu byla určena pro synagogu v Santě Monica v Kalifornii. Připojeny jsou výňatky z dalších dvou skladeb – Modliteb, které napsal můj děd pro varhany (1962) a Vzpomínkové bohoslužby za zemřelé (1960), napsané na objednávku Cantors Assembly of America. Snímek je součástí edice vydávané Milkenovým archivem, založeným roku 1982 (The Milken Archive od American Jewish Music) v řadě firmy Naxos Americas Classics.
Vydavatel: Naxos/Classic
Stopáž: 69:40
Body: 5 z 6
