Martial Solal – klavír, Claudia Solal – zpěv, Claude Egea, Eric Le Lann – trubky, Lionel Surin – kornet, Denis Leloup, Marc Roger – trombony, François Thuilliez – tuba, Jean-Philippe Morel – kontrabas, Thomas Grimmonprez – bicí. Vydáno: 2006. TT: 43:40. 1 CD Nocturne 401.
U amerických kapel postswingového jazzu vždy cítíme vnitřní návaznosti na plnokrevnost jazzové tradice. V avantgardě moderního jazzu pak i vlivy evropské hudby 20. století. Evropské vícečlenné skupiny pozdní moderny k tomu jako další přidanou hodnotu přinášejí setrvalou touhu vyrovnat se i v malém obsazení s nabídkou velkých forem evropské tradice.
V Paříži žijící Alžířan Martial Solal svými bohatými zkušenostmi více než padesátiletého působení na vrcholu evropské scény zosobňuje skladatele, aranžéra a hráče, jehož práce je ukázkovou syntézou všeho zmiňovaného. Jeho současné noneto Newdecaband, doplněné o hlas dcery Claudie, svým zvukem mate – zní téměř bigbandově. Solal totiž aranžuje dechovou sekci, k čemuž má k dispozici dvě trubky, kornet, dva trombony a tubu. Jean-Philippe Morel hraje na kontrabas, jednou zapojí baskytaru, a rytmus hlídá perkusista Thomas Grimmonprez: spolehlivá rytmika s vlastní fantazií.
Celkový zvuk a rytmická důraznost vyvolávají často vzpomínky na potemnělou dramatizaci zvuku v aranžmá big bandu Charlese Minguse zkraje sedmdesátých let. Zvláště
citelné je to, také díky zpěvačce, v A Frail Dance . Hardbopově kořeněný Solal napětí spoluvytváří lákáním ostatních sólistů k výletům na pomezí volnější improvizace. Toto směřování vynikne zvláště ve Westernu s dominantním sólistou Françoisem Thuilliezem na tubu. Sólováním v Cortancyl Martial Solal stvrzuje odtažitost od trendu zadumaného romantismu mnohých současných evropských klavíristů. Závěrečná Lamblike je aranžérsky postavená vysloveně na přítomných žestích v dialogu s klavírem a podbarvujícím scatem Claudie.
Konečně – Solal svoji zálibu v orchestrálním zvuku činí slyšitelnou ve svých big bandech už od počát-
ku sedmdesátých let, kdy sestavil první.
Body: 3 z 6
