Tvorba argentinského skladatele Martina Matalona (*1958, Buenos Aires) je v dobrém slova smyslu multimediální. Jednak vždy počítá s kooperací akustických nástrojů a elektroniky (ať už jako tzv. live electronic nebo při dodatečné úpravě zvuku ve studiu) a jednak je téměř vždy její součástí nějaké jiné médium – prostor, výtvarná instalace, film a podobně.
Z tohoto hlediska musíme hudbu obsaženou na nahrávce vysoce ocenit a zároveň litovat, že si musíme kontext hudebního proudu pouze domýšlet (DVD by určitě neškodilo).
Hned první skladba na disku prozrazuje o autorově estetice víc než dost: Monedas de Hierro (1993) pro deset nástrojů a elektroniku je hudbou k instalaci na téma Borges (pořádanou v Centre Pompidou). Traktace hudební řeči skladby je vlastně poměrně jednoduchá – nejčastěji jediná melodická linka, probíhající v závratném tempu a složitém rytmu tónovým prostorem. Na ní pak navazují její echa, kánony či zachycení jednotlivých tónů v čase. To celé je pak elektronicky upraveno do podoby fantasticky a fantaskně znějící zvukové koláže (místy připomínající Boulezovu tvorbu z osmdesátých let). Problémem je někdy za záplavou oslnivých zvuků rozpoznat hudební strukturu (která by ospravedlnila samostatné fungování skladby). U ostatních skladeb nahrávky tato struktura (a s ní spojený hudební tvar) vystupuje na povrch díky zvýraznění rytmu a jeho ostinátnímu opakování (ligetiovské Dos formas del tiempo pro klavír a …del matiz al color… pro osm violoncell). Tato tendence je nejpatrnější u zřejmě nejzajímavější skladby disku: Las siete vidas de un gato (1996) pro osm hudebníků a elektroniku je zvukovým doprovodem k Andaluskému psu Luise Buňuela a fascinujícím sledem rytmicky složitých unison a stylizovaných bizarních pochodů, zahraných s neuvěřitelným přehledem (Ensemble Ictus pod vedením Georgese-Elie Octorse ).
Dramaturgie nahrávky má gradující tendenci, interpretům není co vytknout a jedinou drobnou vadou je již zmíněná nesamostatnost některých hudebních ploch.
Vydavatel: Accord/Universal Music
Stopáž: 59:49
Nahráli: Dimitrij Vassilakis – klavír, Trio Nobis, Octuor de violoncelles de Beauvais, Ensemble Court-circuit, dir. Pierre-André Valade, Ensemble Ictus, dir. Georges-Elie Octors
Body: 4 z 6
