Works by Sibelius and Mustonen
Steven Isserlis – violoncello, Olli Mustonen – klavír. Text: A, N, F. Nahráno: 2014. Vydáno: 2014. TT: 78:15. SACD. 1 CD BIS Records B00IIZ29LM.
Ne často se stává, aby interpret nahrávky byl zároveň autorem textu bookletu. Cellista Steven Isserlis ale zvládá bravurně oboje. Britský hudebník světového renomé věnoval v posledních dvou letech hodně svého času a energie české hudbě – Dvořákovi a Martinů. Jak sdělil v rozhovoru pro Martinů Revue 3/2012: „Tři cellové sonáty Martinů budu nahrávat již podruhé. Čím déle tyto sonáty hraji, mám je stále raději, ale především se na nahrávce bude podílet i klavírista Olli Mustonen, který je ještě větší obdivovatel Martinů než já. Díky němu vlastně tento nápad vznikl.“
Olli Mustonen je nejen klavíristou, ale i skladatelem a dirigentem v jedné osobě. Tento finský umělec obohatil dramaturgii CD svou vlastní cellovou sonátou z roku 2006 a Sibeliovou elegickou skladbou Malinconia (1900) pro cello a klavír.
Cellové sonáty patří k nejvýznamnějším skladbám komorní hudby Martinů. Byly již mnohokráte nahrány, především českými interprety, přesto je nahrávka Stevena Isserlise obohacením nejen pro milovníky Martinů hudby. První cellovou sonátu napsal Martinů ke konci svého pobytu v Paříži (1939) a její premiéra ještě před příchodem Němců zazněla v podání Pierra Fourniera a Rudolfa Firkušného. První sonáta je výrazově bohatá, plná vnitřního napětí, s dramatickým úvodem v první větě, která je však vystavěna na základě klasické sonátové formy. Snové klavírní sólo otevírá pomalou větu, toccatový charakter závěrečné věty s až jazzově nabitým doprovodem klavíru vrcholí tato sonáta, kterou můžeme ze všech tří cellových sonát Martinů ocenit nejvýše. Druhá sonáta je spojena se začátkem Martinů působení v USA (1941) a jeho pevným přátelstvím s Čechem Frankem Rybkou. Stěžejní je druhá věta sonáty s vážným, meditativním až snovým charakterem. Třetí sonáta (1952), kterou věnoval Martinů v upomínku na cellistu a dirigenta Hanse Šindlera, je ze všech tří sonát „nejvíce česká“. Duo Isserlis a Mustonen přináší však namísto romantické kantilény s velkými oblouky frází ve všech třech větách spíše odlehčenost, hravost, lehkost klasicismu (především ve hře klavíristy Olli Mustonena). Celá hra je spíše postavena na principu rubata.
Interpretaci a výklad všech tří sonát lze odvodit z konkrétních životních osudů skladatele, s tendencí interpretovat některé věty sonát příliš dramaticky, romanticky a pateticky. Zdá se však, že interpreti této nahrávky byli velice dobře poučeni o Martinů estetických principech, které Martinů vyznával – vzdálit se od subjektivismu, co nejpřirozeněji vyjádřit uměleckou myšlenku, odvrhnout tíhu romantismu. Z podání Isserlise a Mustonena vyzařuje hravost, lehkost, rychlé změny nálad na malé ploše. První věta v první sonátě je zvolena ve značně rychlém tempu, ale celku to neuškodí, spíše naopak.
Vysoká je technická úroveň nahrávky a souhra obou interpretů je perfektní. Musím ještě poznamenat, že Steven Isserlis se před nahráváním věnoval důkladnému studiu rukopisů a dobových pramenů Martinů a spolupracoval s Institutem B. Martinů v Praze. Tuto nahrávku mohu vřele doporučit a doufám, že švédská nahrávací firma BIS Records najde v Čechách brzy distributora tohoto CD.
Psáno pro: HARMONIE 10/2014
