(Debussy, Strauss, Brahms, Liszt, Duparc, Fauré, Montsalvatge, Schubert, Poulenc, Hime, Hahn, Chausson, de Falla, Wolf, Mozart, Warloch)
Measha Brueggergosman – soprán, Justus Zeyen – klavír . Text: A, N, F. Nahráno: Teldex Studio Berlín, březen 2009. Vydáno: 2010. TT: 65:30. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 8101.
Před třemi roky vyšlo kanadské zpěvačce Meashe Brueggergosman u Deutsche Grammophon CD Surprise a tehdy jsem napsala, že „ať zazpívá cokoli, budeme jí to věřit“. Na tomto úsudku nemusím nic měnit. I nová nahrávka má jasnou dramaturgickou linku, danou výběrem písní věnovaných noci, snům, vzpomínkám, i zde nalezneme kmenový písňový repertoár (Richard Strauss, Brahms, Schubert, Schumann, Hugo Wolf, Debussy) a vedle něj málo známé či – alespoň pro mne – dosud neznámé autory jako Francis Hime či Reynaldo Hahn. Výběr písní o snech, temnotách stínů a snění neznamená monotonii ani nehrozí, že by písně při poslechu „uspávaly“, i když jsou mezi nimi pochopitelně ukolébavky také. Tomu zabrání už střídavé řazení písní středoevropských klasiků a autorů španělského či jihoamerického temperamentu (Katalánec Xavier Montsalvatge, Brazilec Francis Hime, Venezuelan Reynaldo Hahn, Španěl Manuel de Falla) a vlastní charakter písní: Brahmsovo Zastaveníčko op. 106 č. 1 je půvabný obrázek zamilovaných studentů, Lisztova Ó, přijď ve snu toužebným voláním po milovaném, písně Debussyho a Faurého dýchají oparem impresionismu. Každá píseň vyžaduje vlastní výraz a mohu jen opakovat, že Measha Brueggergosman opět volila dobře. Podle vlastních slov chtěla „dobré písně, atmosféru a mezitím si trochu pročistit hrdlo“. Stála také o to, uplatnit nejrůznější styly. V písni Nana Manuela de Fally prý jí pomohlo studium mimoevropské hudby i techniky alikvotního zpěvu, v jiných případech bylo nutno zcela zapomenout na operní školení – jako v písni o vánoční noci Anoiteceu Francise Himeho. Text této písně podle poznámky v bookletu z důvodů copyrightu nemohl být otištěn, čemuž upřímně řečeno nerozumím; copyright má chránit dílo proti zneužití, nikoliv však bránit jeho propagaci. Brazilský básník Vinicius de Moraes zemřel roku 1980 a řada jeho básní je dostupná na internetu, a to včetně této básně. Kromě citlivého a důsledně promyšleného interpretačního přístupu Meashy Brueggergosman je třeba přičíst velký podíl na zdařilé nahrávce klavíristovi. Tím je tentokrát Justus Zeyen ; jeho doprovod je toho druhu, kdy jej ani nevnímáme, tak samozřejmě ve spojení s vokálem působí, bez něj by však výsledný dojem nebyl možný.
Body: 5 z 6
