(Beethoven, Weber, Gounod, Offenbach, Glinka, Čajkovskij, Smetana, Dvořák, Kovařovic)
Milada Šubrtová – soprán, Ivo Žídek – tenor, Beno Blachut – tenor, Ladislav Mráz – bas, Zdeněk Otava – baryton, Symfonický orchestr československého rozhlasu, Pražský komorní orchestr, František Dyk, Josef Hrnčíř, Václav Kašlík, Václav Jiráček, Jan Hus Tichý, Václav Smetáček. Produkce: Vít Roubíček. Text: Č, A. Nahráno: 1953, 1955, 1956, 1960, 1961, 1967, Studio Čs. rozhlasu. Vydáno: 2007. TT: 73:41. AAD, ADD. 1 CD Radioservis CRO365-2.
Radioservis přišel s dalším výběrem nahrávek Milady Šubrtové. Roku 1999 vydalo Studio Principium dva disky s výběrem z jejího operního a operetního repertoáru (PS 001-2), téhož roku také Supraphon profilové CD s výběrem českých i světových oper (SU 3409-2211). Tentokrát jde o snímky pořízené v letech 1955-?1967 a rovněž tento repertoárový výběr svědčí o všestrannosti umělkyně; žádný ze snímků se na zmíněných třech CD neopakuje. Za zásadní vrchol považuji nahrávku Beethovenovy koncertní árie Ah, perfido! , která dokumentuje, že Milada Šubrtová byla také vynikající koncertní pěvkyní, i když její doménou byla samozřejmě opera. Dnes by asi už každá pěvkyně volila originální text a nikoli český překlad, z příkladného frázování a z dramatické výstavby čtvrthodinové scény s árií si však lze brát stále poučení. Dále nalezneme Aničku z Čarostřelce , šperkovou árii Markétky z Fausta – dvě různé polohy sopránového oboru. Ve scéně Antonie a Hoffmanna z Hoffmannových povídek je paní Šubrtové partnerem Ivo Žídek; jejich hlasy se spojují přímo ideálně. Stříbrem svého hlasu se mohla paní Šubrtová plně blýsknout v árii Ludmily z Ruslana a Ludmily , dramatičtější polohu projevila jako Taťána z Evžena Oněgina , a další ideální pěvecký pár tvoří s Benem Blachutem ve dvojzpěvu Milady a Dalibora. Čtyřminutová scéna Armidy, Hydraota a Ismena z Dvořákovy Armidy také připomene umění Ladislava Mráze a Zdeňka Otavy. Snímek uzavírá Slovácká píseň Karla Kovařovice. Po pravdě řečeno, dojem z celého snímku mi toto finále trochu kazí. Ještě v době mého dětství to bylo velmi často uváděné „estrádní číslo“, od toho se však dokážu abstrahovat a nevadí mi ani „salonní“ představa o lidovosti, v jejímž duchu takový repertoár vznikal. Bohužel se však pěvkyni nepodařil závěrečný oktávový skok, v němž se jí láme rejstřík, a snímek je „useknut“ nerespektováním potřebného dozvuku.
Body: 4 z 6
