Postavit vedle sebe Houslový koncert č. 2 op. 61 Karola Szymanowského a Houslový koncert „Na paměť anděla“ Albana Berga je výborný dramaturgický nápad, který se přímo nabízí; nevím přitom o albu, které by v minulosti tuto kombinaci předložilo. Houslista Milan Paľa, iniciátor nahrávky, je typem erudovaného a přemýšlivého hudebníka, a jsem si jist, že k volbě těchto dvou skladeb jej vedly mimo jiné právě souvislosti, které lze mezi nimi vystopovat. Szymanowského dvouvětý koncert vznikl v letech 1932–1933 (náčrt byl ovšem hotov za pouhé čtyři týdny) jako jedno z posledních velkých děl autora, rodil se s vědomím těžké nemoci skladatelova dvorního houslisty Pavla Kochańského (který krátce po premiéře zemřel) a představoval definitivní odklon Szymanowského od pozdního romantismu k zemitě folklorizujícímu neoklasicismu. Bergův poslední dokončený opus, taktéž dvouvětý, pochází z roku 1935, byl napsán během necelých šesti týdnů – což je v případě Berga, komponujícího jinak značně pomalu, až neuvěřitelné – jako reakce na smrt Manon Gropiusové, osmnáctileté dcery Almy Mahlerové, a odráží se v něm racionální uchopení „rozpadajícího se“ romantismu. Oba koncerty jsou velice expresivní, což je přesně Paľova parketa: skladby mu dokonale sedí, stejně jako mu vyhovují koncerty Bartókovy, Prokofjevovy, Šostakovičovy nebo řada děl z ranku tzv. soudobé hudby, byť by byla škoda spojovat Paľu výlučně s hudbou 20. a 21. století – znamenité, vlastním interpretačním názorem prostoupené jsou třeba i jeho nahrávky Beethovenových či Brahmsových sonát, vydané taktéž v nedávné době.
Milan Paľa je pro mě „rocker vážné hudby“, nezaměnitelný, nezávislý, paličatý, cele oddaný hudbě. Je také velmi pohotový – technicky sebenáročnější dílo je schopen v prvořadé kvalitě nastudovat ve velmi krátkém čase. Jeho silový projev, hra celým tělem a sytý zvuk jeho houslí strhnou svou energií, která z nahrávky obou koncertů jen čiší, což je podpořeno i výbornými uměleckými partnery – dirigentem Mariánem Lejavou a Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu, s nimiž Paľa spolupracuje víceméně pravidelně. Koncert Szymanowského je v tomto obsazení oproti řadě jiných nahrávek delší v průměru o tři, čtyři minuty; díky tomu je plastičtější, naléhavější, méně romantický, bližší jadrnosti polského folkloru. Také kadence mezi větami z pera Kochańského, která bývá některými sólisty pojímána nezřídka technicky virtuózně, se proměňuje v Paľově podání v důležitý strukturní prvek, v plynulé přemostění hudebního toku obou částí. Od mysteriózního úvodu po roztančenou gradaci se tak klene vskutku kompaktní zvukový oblouk.
I křehčí a zvukově komornější koncert Bergův, představující lyrický protipól skladby Szymanowského, je protagonisty oproti běžné praxi o několik minut natažen (celková délka je 32 minut) a také zde platí, že je to ve prospěch vyznění díla a posílení jeho tajemné stránky. Koncert je precizně vytvarovaný, v detailech propracovaný, o čemž nejlépe vypovídají především časté „prořídlé“ polyfonní pasáže, na souhru citlivé.
Připočteme-li k vhodné dramaturgii, výtečné interpretaci a vyváženému zvukovému záznamu (Rostislav Pavlík) krásný fotografický doprovod (Julián Veverica) a nápaditý design bookletu (Andrea Labudová), je zřejmé, že máme co do činění s albem, které by nemělo zapadnout.
Tip Harmonie
Milan Paľa – housle, Symfonický orchester Slovenského rozhlasu, Marián Lejava – dirigent. Text: S, A. Nahráno: 1, 3/2016, Rozhlas a televízia Slovenska, Studio 1, Bratislava. Vydáno: 2016. TT: 56:40. DDD. 1 CD RTVS, Rozhlas a televízia Slovenska & Pavlík Records PA 0143-2-131, ISRC: SK-B26.
