Mozart (Zaïde, Idomeneo, Don Giovanni, Le nozze di Figaro), Salieri (Les Danaïdes), Paisiello (Nina, o sia La pazza per amore), Holzbauer (Günther von Schwarzburg), Bach (Amadis de Gaule)
Mojca Erdmann – soprán , La Cetra Barockorchester Basel, Andrea Marcon – dirigent . Text: A, N, F. Nahráno: 6/2010, Landgasthof, Festsaal, Riehen. Vydáno: 2011. TT: 70:30. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 8979.
Berlínská firma Deutsche Grammophon našla doplněk ke své hvězdě Anně Netrebko a uzavřela kontrakt s lyrickou sopranistkou Mojkou Erdmann . Mladá Němka, rodačka z Hamburku, se dostala poprvé do kontaktu s operou jako členka dětského sboru v Hamburské státní opeře. Od 14 let ji učila Evelyn Herlitzius a později na Vysoké hudební škole v Kolíně nad Rýnem Hans Sotin, kde studovala i housle. Po vítězství v několika soutěžích začala její operní kariéra ve dvou berlínských operních domech – Komické opeře a Německé opeře. Dnes jsou v jejím repertoáru díla od klasicismu po současnost. Jejím hlavním skladatelem, pro její útlý hlas ideálním, je Wolfgang Amadeus Mozart, takže není divu, že debut u DG patří především jemu. Aby dodala firma projektu autenticitu, tak angažovala renomovaný orchestr a známého dirigenta. (La Cetra Barockorchester hraje bezchybně, ale úrovně například Freiburger Barockorchester nedosahuje.) Árie a recitativy z Mozartových oper doplňuje hudba jeho současníků. Les Danaïdes Antonia Salieriho (1750 – 1825) je skvělá hudba, jen se autor minul dobou (opět se nabízí spekulativní otázka, kam by dospěl Mozart ve věku 75 let). Hypermnestru ale zpívá Erdmann skvěle. Hudbu Ignaze Holzbauera (1711 – 1783) a Johanna Christiana Bacha (1735 – 1782) Mozart dobře znal, prvního z Mannheimu, druhého z Londýna, v něčem jej inspirovali, ale i z této desky je jasné, kam dospěli oni a kam jejich „žák“. (Holzbauerova opera Günther von Schwarzburg stojí u základů opery psané v němčině.) Dalším skladatelem, který Mozarta, co se týká opery, inspiroval, byl Giovanni Paisiello (1740 – 1816). Mojca Erdmann jej připomněla hitovou árií Il mio ben quando verra z opery Nina, o sia La pazza per amore .
Hlas Erdmannové se zvláště ve střední poloze příjemně poslouchá, ve výškách je poněkud užší; nemá tak bohatou barevnou škálu jako kdysi Kathleen Battle, dnes Patrizia Ciofi nebo Patricia Petibon. Nicméně se zdá, že bude patřit k mediálně přitažlivým osobnostem svého oboru. Škoda že si s řadou frází více nepohrála, nedala jim lepší pointu. Nejvíce se mi líbila v rolích Zuzanky, Paminy a Ilie. Bude zajímavé sledovat její další kariéru, a to jak nahrávací, tak koncertní (letos například zpívá čtyřikrát sólo v Mahlerově 4. symfonii – Hongkong, Dortmund, Tokio, Singapur) a operní (v září zpívá v Met v Donu Giovannim i v Siegfriedovi ).
Body: 4 z 6
