Monika Knoblochová
Inventions
(J. S. Bach, J. Novák)
Monika Knoblochová – cembalo. Produkce: neuvedeno. Text: Č, A. Nahráno: 27.?-?29. 4. 2007, kostel sv. Vavřince v Praze. Vydáno: 2007. TT: 60:54. DDD. 1 CD Cube-Bohemia ve spolupráci s festivalem Pražské jaro CBCD2738.
Sebevědomě vystupující, činorodá mladá cembalistka Monika Knoblochová, známá jako první ženská nositelka ceny Davidoff, natočila skladby Johanna Sebastiana Bacha. Je nadmíru obtížným úkolem natočit jeho sólové, navíc technicky méně náročné cembalové skladby, stát se tak další z mnoha a pokusit se obstát mezi bachovskými snímky na trhu českém, natož evropském či světovém. Existuje však cesta, kterou zvolila tato nápaditá a cílevědomá interpretka. Nabídla konfrontaci Bacha se znamenitou, dosud poměrně málo známou, přibližně půl století starou, leč posluchačsky mimořádně přitažlivou hudbou jiného tvůrce. Je jím Jan Novák (1921?–?1984), novoříšský rodák, absolvent brněnské konzervatoře, ve Spojených státech žák Bohuslava Martinů, po roce 1968 emigrant činný v Dánsku, Itálii a Německu. Novákova tvorba v sobě zahrnuje to nejlepší z evropských hudebních tradic, ale zasáhla i do oblasti nejmodernějších kompozičních výdobytků. Monika Knoblochová nazvala své CD Invence, a to podle oblíbených dvouhlasých a dvoustránkových skladeb Bachových, jimiž se – i co do rozsahu a počtu hlasů – inspiroval právě Novák. Tucet Novákových Invencí ve dvanáctitónovém systému vznikl roku 1960 pro brněnskou cembalistku Hanu Šlapetovou a nese osvětlující, i téměř zvukomalebné a vtipné podtituly v latině (skladatel proslul jako zanícený latiník). Příznačně využívá veškeré skladatelské invence a vytváří moderní, někdy třeba ironický, jindy zase laskavý protipól bachovského jazyka, k baroknímu tvůrci se dokonce přímo odkazuje tématem B-A-C-H (Invence XI ) i doprovodnými latinskými verši (Invence X ). Obě řady vzájemně prokládaných stručných skladeb, které jsou nazvány opravdu příhodně, představují těžiště snímku. Jsou doplněny sonátami obou skladatelů – Bachovou Sonátou d moll BWV 964 a Novákovou Sonatou brevis (stejně jako Invence z roku 1960). Cembalistka vyniká v motorických, temperamentních i razantních výrazových plochách, hraje s přístupem jí vlastním – zaujatě a energicky, místy by však mohla projevit i více niternosti. Střídání dvou nástrojů – moderního cembala Goble & son z roku 1992 a o deset let starší kopie cembala z roku 1760 od německého stavitele Michaela Scheera – kupodivu nepůsobí zvukově rušivým dojmem. Význam Johanna Sebastiana Bacha nelze samozřejmě ničím ohrozit, nicméně na předkládaném CD poutá pozornost především Jan Novák; i když se od roku 1989 jeho hudba objevuje na našich koncertních pódiích častěji (a dokonce přitahuje i mladé muzikology), zasluhovala by po právu ještě více péče. Toto CD je proto dalším počinem v rozšíření Novákova díla, které čeká na uznání svého místa v dějinách české a světové hudby 20. století.
Body: 4 z 6
