V produkci hudebního nakladatelství Deutsche Grammophon vyšlo počátkem letošního roku nové sólové album přední české mezzosopranistky Magdaleny Kožené. Záběr jejího repertoáru je velmi široký a v zaměření této nahrávky se obrací k hudbě raného baroka, konkrétně k dílům Claudia Monteverdiho. Na natáčení se kromě Kožené podíleli také další pozvaní sólisté a barokní orchestr La Cetra, do jehož čela se postavil cembalista a dirigent Andrea Marcon. Snímek obsahuje devět vokálních děl, jejichž autorem je Claudio Monteverdi. Populárněji laděná dramaturgie posluchači nabízí slavné kompozice z jeho madrigalových sbírek, mezi nimiž nechybí známé kusy jako Zefiro torna na sonet Francesca Petrarcy, Lamento della ninfa či Combattimento di Tancredi e Clorinda a vybrané árie z opery L’incoronazione di Poppea. Celek pak ještě doplňuje trojice instrumentálních skladeb Marca Ucceliniho, Tarquinia Meruly a Biagia Mariniho.
Nahrávka se většinou nese v příjemně uvolněném duchu, protkávaném mnoha improvizačními momenty, které k této hudbě neodmyslitelně patří. Interpretační styl byl bezesporu částečně inspirován charismatickými projekty raně barokní italské hudby od Christiny Pluhar a souboru L’Arpeggiata. Od nich se tento záznam odlišuje například komornější instrumentací či odlišnými tempy, která jsou zpravidla volnější. V rychlých skladbách to interpretům poskytuje více prostoru k promyšlenější práci s hudebními detaily i ozdobám. U pomalých árií a madrigalů se pak mohou dostat na samou hranici únosnosti, kdy se již témata poslechově skoro rozpadají, jako je tomu v případě Lamenta nymfy i árie Pur ti miro z Korunovace Poppey. Provedení působí velmi promyšleným dojmem, zejména v případě vokálního projevu Magdaleny Kožené, která zpívá ve všech číslech. Dynamicky bohatý projev se u ní spojuje se smyslem pro dramatičnost, vycházejícím ze zkušeností s operními představeními. Při pouhém poslechu bez možnosti vizuálního vjemu mohou některá místa působit zbytečně příliš afektovaně. Kožená se též snaží zvýrazňovat důležitá textová místa, z čehož je znát nepochybná znalost obsahu, stejně jako některé harmonicky zajímavé plochy. Občas zbytečně nadužívá některých pěveckých manýr, kupříkladu glissand či výrazného vibrata. Specialitou této nahrávky je provedení Souboje Tankreda s Klorindou, což patří mezi nejslavnější Monteverdiho kompozice. Magdalena Kožená zde totiž interpretuje všechny tři postavy a ve spolupráci s režisérem Ondřejem Havelkou dílo uvedla také ve scénické koncertní podobě. O ten je však posluchač audiozáznamu pochopitelně ochuzen a je před ním skladba, zbavená důležitého kontrastu tří různých hlasových skupin. Většinu díla zpívá vypravěč (tenor) a vstupy Tankreda (bas) s Klorindou (soprán) jsou velmi krátké a do neklidného díla vnášejí nesmírně oživující prvky. Ty se však na této nahrávce zcela stírají a dílo tak bohužel ztrácí něco z nesporných kvalit, vtělených mu mistrovskou Monteverdiho rukou, což nenahradí ani důmyslně promyšlené a technicky brilantní provedení.
Ostatní pěvci, byť jsou zde opravdu hosty Magdaleny Kožené a jejich vstupy jsou znatelně kratší, v technické úrovni v ničem nezaostávají. Ani jim se však nevyhýbají určité výše zmiňované manýry (zejména glissanda u sopranistky Anny Prohasky či vibrato u basisty Lucy Tittota), které dávají tušit, že baroko zrovna nepatří mezi jejich domovský hudební styl. Všichni sólisté také poměrně šetří s ozdobami, kterých by mohlo být více, zejména v závěrových figurách. Velmi příjemná je barva tercettu v madrigalu Damigella tutta bella. Hra orchestru La Cetra pod vedením Andrey Marconeho je velmi uvolněná a na rozdíl od některých zmíněných aspektů u vokalistů se nese zcela v intencích tzv. historicky poučené interpretace. Instrumenty jsou pro zpěváky naprosto spolehlivou oporou i v pohyblivých recitativech a svojí dynamickou i artikulační bohatostí umocňují celkový hudební charakter. Z hráčů je třeba zvláště zmínit vynikající výkon cinkenisty Andrey Inghischiana, který svoji hru doprovází brilantními diminucemi, které si zachovávají lehkost momentální invence.
S určitým povzdechem musím zmínit, že je nepochybně škoda příležitosti, která mohla být využita k prezentaci nějaké pozoruhodné hudby, jež se navzdory svým kvalitám netěší přílišné pozornosti hudebníků ani publika, namísto kompozic, natočených v desítkách provedení. Je to odrazem dnešní doby, zaměřené více na prodejní úspěch titulu než na jeho dramaturgickou kvalitu. To potvrzuje také dle mého názoru poněkud nevkusné výtvarné provedení bookletu, které by se dalo glosovat jako „chvála photoshopu“. Pronesené výtky budou pro skalní fanoušky jistě zcela nepodstatné, patří však k naší práci, která by měla pokládat otázky k interpretační i estetické kvalitě hudebních projektů, byť odpovědi nemusí vždy znít zrovna tak, jak bychom je chtěli slyšet.
Magdalena Kožená – mezzosoprán, Anna Prohaska – soprán, David Feldman – kontratenor, Jakob Pilgram, Michael Feyfar – tenor, Luca Tittoto – bas, La Cetra Barockorchester, Andrea Marcon – dirigent. Text: A, N, F. Nahráno: 11/2014, Efringen-Kirchen. Vydáno 2016. TT: 77:08. Archiv Produktion (Deutsche Grammophon) 479 4595 AH.
