Montserrat Figueras – soprán, La cappela Reial de Catalunya, Hespérion XX-XXI, Jordi Savall – dirigent. Text: A, N, F, Š, I, katalánsky. Nahráno: 1998–2009. Vydáno: 2012. TT: 74:48, 78:55. SACD. 2 CD Alia Vox AVSA 9889A+B.
V listopadu minulého roku se uzavřel život Montserrat Figueras , jedné z nejosobitějších zpěvaček staré hudby, umělkyně, jež výrazným způsobem přispěla k poznání rozsáhlého hudebního repertoáru sahajícího od Levantu až po Latinskou Ameriku a která ovlivnila již nejméně dvě posluchačské generace. Svou uměleckou kariéru zahájila v šestnácti letech studiem klasického zpěvu, herectví a následně také hrou na violoncello v rodné Barceloně, kde se také začala zajímat o hudbu starších stylových období. Toto směřování bylo zpečetěno studiem na Musik-Akademie a na Schola Cantorum v Basileji v letech 1967–1972, které absolvovala společně se svým manželem, Jordim Savallem . Společně s ním zahájila v roce 1974 úspěšnou dráhu souboru Hespérion XX a intenzivní objevování staré hudby s důrazem na oblast Středomoří a s postupem času čím dál větším zájmem o stýkání evropské, židovské a arabské kultury. Jedinečnost projevu Montserrat Figueras tkví ve dvou základních aspektech, v osobitých hlasových kvalitách a hluboce promýšleném interpretačním přístupu. Její hebký soprán, který jsme mohli obdivovat až do zpěvaččina vysokého věku a který v nemalé míře zdědila také její dcera Arianna Savall, měl poměrně široké spektrum barev, s převahou sladkých témbrů, tu s větší dávkou nasálních odstínů, tu zvonivou lehkostí, v hloubkách varovně potemnělým, jindy s dávkou drsnosti. Barevnost hlasu Montserrat Figueras se podivuhodně proměňovala nejen s volbou námětu, respektive sdělovanými emocemi, ale i jazyka, žánru a období. Rozdíly, které lze pozorovat například mezi písněmi Juana Hidalga a canzonettami Fernanda Sora, jsou až překvapující, hlas zpěvačky je však přesto vždy nezaměnitelný. Bez ohledu na repertoár, základní interpretační princip zpěvačky zůstával týž. Zcela v souladu s přístupem Jordiho Savalla, také Montserrat Figueras patřila k oné nevelké skupině umělců, kteří si kladou otázku po smyslu, poslání skladby a hledají její vlastní zvuk. Studium dobových pramenů, technik i interpretačních zvyklostí jsou zde samozřejmostí stejně jako silná vnitřní imaginace. Její programová otevřenost k velkému spektru středomořských hudebních tradic, a to nejen z hlediska repertoáru, ale i interpretačních technik, toto hledání výrazně poznamenala a trvale ovlivnila zpěvní projev. V plné míře můžeme tyto kvality ocenit také v novém albu, kterým Jordi Savall vzdal své životní družce hold. Nahrávka, vybavená také četnými fotografiemi a několika vzpomínkami, představuje reprezentativní průřez z bohaté diskografie zahrnující období od roku 1978 až téměř do současnosti. Obě CD mají analogickou strukturu; postupují chronologicky od středověkého repertoáru včetně ukázky ze Sibylina proroctví a sefardských písní, jimiž se Montserrat Figueras snad nejvíce proslavila, až po ojedinělé vstupy do hudby moderní pocházející z vysoko ceněného snímku Ninna Nanna, který umělkyně věnovala žánru ukolébavky. Výběr však zahrnuje i polyfonní skladby renesanční (F. Guerrero, T. L. de Victoria), ukázky z repertoáru raně barokního (G. Caccini, T. Merula, C. Monteverdi) anebo u nás méně známé skladby Fernanda Sora. Jako u každého silněji individualizovaného projevu, také u Montserrat Figueras byly a budou diskuse o vhodnosti interpretačního ztvárnění té či oné skladby, zejména barokního repertoáru. Nehledě na odborně artikulované estetické preference či prostě posluchačské návyky, skutečně vnímavý posluchač bude projevem Montserrat Figueras vždy zasažen. Intenzita a přesvědčivost jejího projevu, umění plně ve službách hudby a hodnot, které nás vysoce přesahují, je patrná snad z každého snímku. Montserrat Figueras svým zpěvem přispěla k objevení celých repertoárových oblastí, ale především nám pomohla – a stále bude pomáhat – otevřít naše srdce a jimi naslouchat a rozumět.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
