Marcel Bárta – tenor a soprán saxofon, Jiří Šimek – elektrická kytara, efekty, Jakub Zitko – Fender Rhodes, hammond organ, syntezátor, samply, Jakub Vejnar – baskytara, Roman Vícha – bicí, perkuse. Nahráno: 12/2009, Studio Svárov. Vydáno 2010. TT: 57:13. 1 CD Animal Music ANI-021-2 (distribuce Panther).
Vydávat debutové album po desetileté existenci kapely nebývá častým scénářem. V případě skupiny Muff to však není až takové překvapení, hlavně když si uvědomíme spletité hudební cesty jejích představitelů. Saxofonista Marcel Bárta je mimo jiné ústřední postavou slavnějšího Vertigo Quintetu , klávesista Jakub Zitko šéfuje neméně populárnímu mini-orchestru NUO , ostatní členové taktéž účinkují ve vícerých jazzových i popových formacích. Kvůli takové autorské i interpretační hyperaktivitě byl projekt Muff několik let hybernovaný, ale nerozpadl se. Jeho aktuální formu zachycuje stejnojmenné první album.
Hudební svět Muffu osciluje mezi dvěma póly. Na jedné straně vychází z jazzového jazyka, jeho harmonické komplexnosti, principu (volné) improvizace, živé interakce, jakož i jisté strukturální ustálenosti. Na druhé straně je nepředvídatelný svět fusion se širokými žánrovými přesahy (rock, groove, ambient), zvukovou alchymií (sampling, processing) i svébytnými kompozičními postupy (koláž, střih). Někdy se hudba víc přikloní k jedné, či druhé straně, jindy nachází zajímavé průniky na „území nikoho“. Muff tento svůj amalgám servíruje s pořádnou dávkou živočišného drivu. Místy mám pocit, že dvojrozměrnost záznamu nemůže dokonale vystihnout energii, která z hudby tryská. Navzdory velkému množství elektroniky je totiž hudba Muff živá, není to žádné postprodukční puzzle.
Pokud bychom hledali nezpochybnitelnou autoritu, na kterou může umělec v tomto žánrovém teritoriu odkázat, dříve nebo později přijdeme k Milesu Davisovi a jeho ranému elektrickému období. Muff, jak se na ostřílené jazzmany patří, se k tomuto prameni s úctou přiznávají ve skladbě Miles – vintage zvukovým designem, či hypnoticky valícím se groovem. Našli bychom i nepřímou inspiraci triem Medeski Martin & Wood, či Elastic Bandem Joshuy Redmana (Ufofka, Libanon ). Zatímco skladby Jakuba Zitka či kytaristy Jiřího Šimka inklinují zvukem i postupy spíše ke crossoveru (Plastic People, Zappeling ), Marcel Bárta se nedokáže vzdálit od svého známého rukopisu. Na jedné straně to svědčí o jisté skladatelské integritě, na straně druhé je to asi jediné úskalí této nahrávky. V jistých momentech (Here And There, Strange Town, Limbus ) zní totiž Muff jako Vertigo Quintet, jenom v elektroničtější podobě. Toto je však symptomatické pro současnou mladou českou scénu – příliš mnoho projektů v podstatě s týmiž hudebníky.
Jak už bylo naznačeno výše, největší síla Muffu tkví v živých vystoupeních. Debutový snímek je však více než vydařenou sondou do jejich hudebního světa. Miles Davis věděl, že jazz musí jít s dobou, a Muff to vědí také.
Body: 4 z 6
