Musica Florea – umělecký vedoucí Marek Štryncl, Luise Haugk – hoboj, Jana Chytilová – housle, Marek Špelina – flétna, Marek Štryncl – violoncello. Text: Č, A, N, F. Nahráno 5.– 6. února 2011, studio Domovina, Praha. Vydáno: 2011. TT: 63:40. DDD. 1 CD Supraphon Music SU 4056-2, Edice World Première Recording.
V edici Hudba Prahy 18. století vydal Supraphon už druhý disk s instrumentální hudbou Antonína Reichenauera (asi 1694 – 1730). Tento donedávna téměř neznámý hudebník byl dvorním skladatelem hraběte Morzina, zřejmě i varhaníkem některého z pražských kostelů a pouhý měsíc i varhaníkem farního kostela v Jindřichově Hradci. Jeho skladby k natočení připravil hudební historik Václav Kapsa, který navzdory chybějícím archiváliím shromáždil celou řadu důležitých poznatků o hudební kultuře Čech na počátku 18. století a napsal proto zasvěcené průvodní slovo. CD přináší půltucet Reichenauerových skladeb dochovaných v saských Drážďanech a v bavorském Wiesentheidu a natočených vůbec poprvé, tentokrát v podání ansámblu Musica Florea s uměleckým vedoucím Markem Štrynclem . Hned vstupní Sonátou D dur (spíše sinfonií, nezvykle s trubkami a tympány) Reichenauerova hudba upoutá, mnohdy připomene jeho kolegu Vivaldiho, některé věty zaujmou pozoruhodnými kompozičními detaily, některé melodie se dokonce neodbytně vtisknou do paměti. Vedle zmíněné sonáty je na disku Ouvertura B dur (se dvěma hoboji, fagotem) a čtyři sólové koncerty pro různé nástroje – hoboj, violoncello, housle a flétnu (původně pro hoboj). Musica Florea patří oprávněně k našim nejlepším souborům staré hudby, její interpretace je přesná, technicky jistá a samozřejmě historicky poučená, někdy s přehnaným „boulováním“. Na můj vkus volí ansámbl příliš razantní, až úsečná rychlá tempa. Musica Florea přizvala k natočení zkušené sólisty. Německá hobojistka Luise Haugk má jemný pohyblivý tón (zaujaly mě zejména krajní věty koncertu). V Německu působící houslistka Jana Chytilová vyniká mimořádně zpěvným, zvukově plastickým a velice muzikálním projevem. Flétnista Marek Špelina citlivě odstínil charakter jednotlivých vět, vychutnat bylo možno jeho fantazijní a kantabilní podání pomalé věty. Sám umělecký vedoucí Marek Štryncl se jako violoncellista představil spolehlivou technikou a křehkým tónem. Závěrem nelze než nový disk s Reichenauerovými díly vřele doporučit.
Body: 5 z 6
