Czech Ensemble Baroque dirigenta Romana Válka se dlouhodobě věnuje dílu Franze Xavera Richtera (1709–1789) Připomeňme nahrávky Messa de Requiem, De profundis a Sinfona con fuga in g moll (Supraphon, 2014), oratoria La deposizione dalla croce di Gesú Cristo, Salvator nostro (Snímání z kříže Ježíše Krista, Spasitele našeho, Supraphon, 2014) a také hobojový koncert, Te Deum 1781 a Sinfonii č. 52 in D (Supraphon, 2018), které Czech Ensemble Baroque v uplynulých pěti letech realizoval.
Richter je v současnosti vnímán jako jeden z předních představitelů tzv. „mannheimské“ školy, která označuje skupinu skladatelů působících na dvoře kurfiřta Karla Teodora. V jeho hudbě můžeme postřehnout syntézu polyfonního myšlení s čirými projevy klasicistního slohu. Dosavadní zkušenost s Richterovou hudbou svědčí o žánrové pestrosti, charismatické melodice a virtuózním skladatelském řemesle, která jeho skladby provází. Nová nahrávka Czech Ensemble Baroque přináší tři Richterovy kompozice. Třívětá Sinfonie g moll, jež album otevírá, je dramaticky vyostřená a svižná, s pohyblivým basem a typickými „mannheimskými“ prvky ve druhé větě. Richter tuto Sinfonii předsadil svému motetu Super flumina Babylonis, které je druhou položkou nahrávky. Grandiózně koncipovaná vokálně orchestrální kompozice pro sóla, sbory a orchestr je ukázkou pestré kontrapunktické práce a skvělé techniky. Nicméně i zde platí, že Richter je především invenční melodik s darem napsat líbeznou kantilénu, ale také rozpoutat sugestivní hudební drama. Skladatelovu vrcholnou sborovou tvorbu na nahrávce reprezentuje další žalmová kompozice, Miserere in f. Ta je zajímavá užitím citací z Pergolesiho Stabat mater a místy též záblesky pesimismu, který Richtera částečně sbližuje s dílem velkého pozdně barokního mistra Jana Dismase Zelenky.
Czech Ensemble Baroque opět potvrdil, že interpretačně Richterovi „přišel na kloub“. Nahrávku provází vytříbená intonace v orchestru, brilantně vykroužené fráze i jednotlivé sólové výstupy provází jistota, cit a nadhled. Vhodnou volbu hlasů potvrdili také jednotliví sólisté. Kvalitní výkony podaly sopranistky Markéta Böhmová a Pavla Radostová, konvenuje jim alt Kamily Mazalové a tenor Jaroslava Březiny, sametově zbarvený a flexibilní hlas tenoristy Jakuba Kubína a pružný bas Jiřího Miroslava Procházky. Výborně si vedl v četných kontrapunktických partiích sbor připravený Terezou Válkovou. Jako problematickou vnímám intonaci altu Piotra Olecha, kterému se v árii Ne projicias me příliš nedařilo. Více si protagonisté nahrávky mohli pohrát s akustikou a rozmístěním mikrofonů: závěry některých hudebních frází jsou nečitelné, jindy zase nebyla ohlídána dynamická souvztažnost jednotlivých sólových hlasů. Přesto je nahrávka především „zážitková“, objevná a nepochybně přináší další cenné svědectví o pozoruhodném autorovi, který by měl být počítán mezi přední hudební tvůrce své doby.
Markéta Böhmová, Pavla Radostová / soprán, Piotr Olech, Kamila Mazalová / alt, Jaroslav Březina, Jakub Kubín / tenor, Jiří Miroslav Procházka / bas, Czech Ensemble Baroque Choir, Tereza Válková / sbormistryně, Czech Ensemble Baroque, Roman Válek / dirigent. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 2019. Vydáno: 2019. TT: 67:56. 1 CD Supraphon SU 4177-2.
