Ondřej Pivec – Hammond organ, Najponk – Fender Piano, Gregory Hutchinson – bicí. Nahráno: New York, 2009. Vydáno 2010. TT: 64:02. 1 CD Animal Music ANI 023-2 (distribuce Panther).
Album dnes už předního českého varhaníka Ondřeje Pivce a stejně úspěšného pianisty Najponka (Jan Knop) pod příznačným názvem It‘s About Time (Už je na čase) přichází asi opravdu v tu nejvhodnější chvíli: je načase si alespoň připomenout, když už ne oživit, skutečné kořeny jazzu, vycházející ze swingujícího tempa, minima prostředků a maxima výrazu, stejně jako je načase vrátit se k nevyčerpatelným melodickým zdrojům jazzových standardů, s jejich nakažlivě se šířící atmosférou klidu a pohody. Pivec, který se už jistý čas – a to navzdory nízkému věku – s jistotou pohybuje po newyorských jazzových klubech a pódiích, si spolu s o něco starším Najponkem (který mimochodem kdysi produkoval Pivcovu první desku) dokázal přizvat k spolupráci jednoho z nejvýraznějších bubeníků amerického jazzbyznysu Grega Hutchinsona .
Toto rozhodnutí přispělo klíčovou mírou k celkovému výsledku vydařeného projektu, který sice neoslňuje žádnými novátorskými nápady, ale osloví svou kompaktností a přesvědčivostí hry. Album postavené především na citlivě vybraných standardech doplňuje dvojice protagonistů jednou autorskou skladbou (Blues for Petr ) a jedním aranžmá amerického tradicionálu. Mezi autory interpretovaných skladeb tak najdeme G. Gershwina, F. Loessera, H. Manciniho či H. Silvera. Celkem deset písní poskytuje tempově i náladově dostatečně variabilní polohy, v nichž jedinou zvukovou variací jsou registry Pivcových hammondek a výrazně dynamická hra všech tří partnerů. Zvukově velmi příjemně působí kombinace Hammondu a Fender Rhodes piána s nenápadně a přesvědčivě šlapající basovou linkou Pivcových pedálů. Zjevně nejvýznamnějším a zároveň nesmírně disciplinovaným jazzmanem se na tomto nosiči zdá být skvěle a lehce swingující, groove-ující či rhytm-and-bluesující Hutchinson, jehož žánrový registr je podle mého skromného názoru – vzhledem k jeho dosavadní hudební aktivitě – přímo neuvěřitelně široký. Je to jednoduše bubeník pro každou situaci.
Kompozičně konzervativní a výrazově nesmírně čistý snímek dvou pánů z Prahy se tak dočkal zaslouženého posvěcení ze strany špičkového představitele současné americké jazzové scény. A už samotný fakt, že čeští hudebníci dnes už nejen hrají, ale i nahrávají v Mekce moderního jazzu stojí za pozornost přinejmenším ve středoevropském prostoru. Na světové scéně se však tato nahrávka zařadí „pouze“ do množství špičkových instrumentálních alb, hlásících se nejen k ověřeným kompozičním skvostům, ale i k interpretačním principům americké jazzové školy – kéž by se tento trend šířil i nadále jako dobrá zpráva o trvale udržitelném rozvoji ověřených hodnot.
Body: 4 z 6
