Kathleen Battle – soprán, Wiener Philharmoniker, Herbert von Karajan. Produkce: Günther Breest. Text: A, N, F. Nahráno: live, 1. 1. 1987, Musikverein Grosser Saal, Vídeň. Vydáno: 2006. TT: 80:29. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 6336 (Universal Music).
Tradiční vídeňské novoroční koncerty, které již od roku 1979 přenáší vždy přímo rakouské i další televizní společnosti, znamenají mnoho nejen pro domovskou hudební scénu, ale staly se součástí celoevropského kulturního povědomí. Různí dirigenti koncipovali tyto koncerty sice různorodě, vždy ale převažovaly oblíbené melodie rakouského mocnářství, to jest především straussovské skladby známé z originálních verzí i z méně či více zdařilých transkripcí. Budiž řečeno ke cti Herberta von Karajana, že jeho provedení koncertu z roku 1987 skutečně znamenalo mnoho pro vývoj této tradice. Tehdy již 79letý dirigent nevsadil pouze na „zažitý“ repertoár, ale dokázal ve skladbách vybraných výhradně z dílny rodiny Straussů (otec Johann 1804-1949, synové Johann 1825-1899 a Josef 1827?–?1870) sestavit nejen atraktivní, očekávaný, ale především vysoce profesionálně interpretovaný program. Předehra k Netopýrovi , polky, valčíky, Pizzicato-polka , Na krásném modrém Dunaji , Radeckého pochod i Císařský valčík – to není jen hudba na lázeňské kolonády či plesové sály. V Karajanově podání jsou to skutečně precizně, neokázale a přitom velmi autenticky znějící kvalitní skladby, kde přísný rytmus a velmi jemná dynamika dodávají ten pravý pel tolikrát slyšeným – bohužel často i ve velmi diskutabilním podání – skladbám. Americká sopranistka Kathleen Battle byla přizvána k interpretaci známého valčíku Hlasy jara a zhostila se svého úkolu rovněž kvalitně. Dnes již dvacet let stará nahrávka jen dokazuje, že Karajanovo mistrovství, tolikrát uctívané i diskutované, vyzrálo v kvality nezničitelné časem.
Body: 4 z 6
