Je-li určitým zážitkem vyposlechnout 24 capriccií Niccoli Paganiniho na jednom koncertě, jak to cítí recenzentka této desky po mnoha a mnoha letech, kdy je v Praze hrál Ruggiero Ricci, je skoro neméně dobrým zážitkem si komplet capriccií pustit na CD s Ricciho žákem Massimem Quartou . V jeho podání je cítit za dříve ohromující, dnes brilantně jasnou technikou, také hudbu – melodičnost a různorodost, tak jak byla capriccia v době vzniku chápána: formálně stála mezi technickou etudou a technicky prodchnutou kadencí koncertu. Z celku capriccií jsou některá málo známá a nadchnou při poslechu, jiná, proslavená jako přídavky, zaujmou možností srovnávat. Quartova technika smyčce i prstů je – jak jinak, vybral-li si toto dílo – v prvé řadě lehká a samozřejmá. Respektuje stavbu jednotlivých capriccií a využívá prvotřídní techniky k vytváření různorodosti 24 čísel. Jakkoli tedy zůstává důraz na samozřejmé technické připravenosti, vyznívá nahrávka jako melodická smysluplná hudba. Toto skloubení se nepodaří každému interpretovi. Poslední pětice capriccií, známější než ostatní z koncertních přídavků, graduje pojetí celku a závěrečné 24. capriccio (Thema. Quasi presto ) shrnuje přístup i kvality houslisty do sumarizujícího závěru. Stojí za to mít tuto nahrávku.
Vydavatel: Chandos/distribuce Panther
Stopáž: 79:28
Nahráli: Massimo Quarta – housle
Body: 4 z 6