The Sound and the Fury (Ulrike Hofbauer – soprán, David Erler – alt, John Potter – tenor, Klaus Wenk – tenor, Christian Wegmann – tenor, Richard Wistreich – bas). Produkce: Bernhard Trebuch. Text: A, N. Nahráno: live, 18. a 19. 7. 2006, Kirche des Priesterseminars, Brixen. Vydáno: 2007. TT: 75:25. DSD. 1 SACD ORF SACD 3006. Alternativa: Gombert: A la coronation. Musiche per l0incoronazione imperiale di Carlo V, Bologna 1530. Odhecaton, Cornetti e tromboni, Ensemble pian & forte, Liuwe Tamminga (Bongiovanni 5083).
Rakouský rozhlas (ORF) v nedávné době obohatil svou edici staré hudby novou řadou s názvem „Paradise regained“ (Ráj opět nabytý), jež má být věnována renesanční vokální hudbě. Recenzované CD je druhým titulem vydaným v této sérii a je de facto volným pokračováním předchozí nahrávky, která je rovněž věnována duchovní tvorbě Nicolase Gomberta (cca 1495 – cca 1560). Frankoflámský skladatel, vůdčí představitel generace Josquinových pokračovatelů, proslul zejména díky svému angažmá v kapele císaře Karla V., odkud musel být s hanbou odveden k odpykání trestu za údajné zneužití malého chlapce. O celé záležitosti, stejně jako o většině Gombertova života, máme ovšem tak málo zpráv, že je těžké posoudit věrohodnost dochovaných zpráv „z druhé ruky“. Buď jak buď, Gombertův kompoziční styl je velmi podmanivý a osobitý, charakteristický rozsáhlými zvukovými plochami a odvážnou prací s disonancemi.
Snímek je živým záznamem koncertu vokálního ansámblu The Sound and the Fury (zvuk a běsnění). Pod obskurním názvem se skrývá vcelku mírumilovně vypadající (a zpívající) soubor vzniklý roku 2000 v bavorském Řezně, jeho členská základna je však mezinárodní. Sound and Fury provedl pětihlasou mši „Sur tout regretz“ , složenou pravděpodobně pro Karlovu císařskou korunovaci v Bologni roku 1530. Zbytek desky je věnován Gombertově motetové tvorbě pro 4 – 6 hlasů. Nahrávka oplývá výhodami i úskalími živých snímků – je bezprostřední, ale na několika místech jí chybí preciznější souhra (Qui tollis peccata mundi v Gloria ) či jistější intonace (nejslabší je v tomto ohledu začátek moteta Ave salus mundi ). Rovněž není jasný smysl výměny vrchního hlasu v Credu , v němž kontratenoristu nahradila sopranistka.
Zvláštní pozornost si zaslouží booklet. Titulní strana je výtvarně výrazná a tematicky asociuje Miltonovy básnické eposy, nicméně bez bližšího komentáře zůstává jen plácnutím do vody. Průvodní slovo muzikologa Roba C. Wegmana snad až příliš rozpitvává Gombertovu homosexuální pedofilii, a to na úkor základních informací o nahraných motetových skladbách, kontextu jejich vzniku, hlasovém obsazení (!), případně o dramaturgickém záměru celé desky. Škoda, když předchozí nahrávku „Nicolas Gombert 1“ (ORF CD 463) doprovodil velmi sdělným textem.
Není to totiž ani obscénnost, ani dramatičnost Gombertova životního osudu, co činí jeho skladby tak nevšední a zajímavé. Je to mistrné ovládnutí skladatelského řemesla a individuální charakter jeho kompozic. Výkon ansámblu Sound and Fury naštěstí dává těmto devizám vyniknout. Těm, kdo kouzlu umění Nicolase Gomberta podlehli, tak lze album rozhodně doporučit.
Body: 5 z 6
