Vladimir Galusin – tenor, Valentina Cidipova – soprán, Marianna Tarasova – mezzosoprán, Sergej Aleksaškin – bas, Larisa Djadkova – kontraalt, Gegam Grigorjan – tenor, Jevgenij Bojcov – tenor, Gennadij Bezzubenkov – bas, Kirovova opera, orchestr a balet Mariinského divadla Sankt-Peterburg, Valerij Gergijev. Režie: Alexej Stěpanjuk. Text: A, N, F. Nahráno: live, 1994, Mariinské divadlo, Sankt-Peterburg. Vydáno: 2006. TT: 174:00. Obraz. formát: 16:9 anamorphic, Colour. Zvuk. formát: Stereo/Digital 5.1 Surround. 1 DVD Philips 0704399 (Universal Music).
Každé uvedení opery-byliny Sadko v petrohradském Mariinském divadle bylo, je a bude pro jejího autora svým způsobem satisfakcí. V roce 1896 totiž Nikolaj Rimskij-Korsakov právě této – tehdy carské – scéně nabídnul své dílo k premiéře, ale posudková komise je odmítla. Poprvé tak Sadko zazněl až o rok později v Moskvě, v provedení Soukromé operní skupiny Savvy Mamontova, a teprve moskevský úspěch opery podnítil Mariinku, aby ji představila také na svých prknech, což Rimskij-Korsakov komentoval ve svém Letopisu slovy: „Tak tedy byl Sadko konečně proveden v carském divadle. Opera dopadla velmi krásně. Bylo příjemné slyšet konečně svou hudbu v podání velkého orchestru a po náležitém nastudování. To 0šnějak0 soukromých operních scén mě už přestávalo bavit.“
Stejně „příjemné“ je i sledovat záznam inscenace Sadka, která se v Mariinského divadle drží na repertoáru od roku 1993 dodnes (samotná videonahrávka pochází z roku 1994) a pod níž jsou podepsáni Alexej Stěpanjuk, který s ní v Mariince režisérsky debutoval, a dirigent Valerij Gergijev. Jejich pojetí se přidržuje tradice, což posiluje třeba i vytvoření dekorací podle náčrtů Konstantina Korovina k inscenaci z roku 1920 (jezerní a podmořské výjevy mi pak barvami a atmosférou připomínají scenérie populárního ruského malíře Konstantina Vasiljeva). Gergijev zasáhl do partitury jen decentně, škrtal především v šestém obraze – Průvod zázraků mořských, Svatební píseň a Tanec říček a potůčků, což však zdynamizovalo cestu k závěrečnému sedmému obrazu a jeho finále (otázkou však je, jestli tyto škrty nevznikly ve střižně). Gergijevův orchestr plní funkci, kterou do instrumentální složky vložil skladatel: pestrými barvami a vycizelovanou dynamikou podmanivě navozuje neustálou přítomnost moře. Za stěžně inscenace lze označit sborové výstupy, efektně grandiózní a hutné. Sólisté byli zvoleni typově, pěvecky i herecky trefně, ať už Valentina Cidipova pro Mořskou princeznu (její exoticky asiatský vzhled navíc zdůrazňuje pohádkový charakter postavy), Vladimir Galusin pro ústřední roli Sadka nebo Marianna Tarasova pro jeho ženu Ljudmilu Buslajevnu, působivého ztvárnění se dostalo Caru mořskému zásluhou Sergeje Aleksaškina. Hlavním protagonistům však okázale sekundují i představitelé vedlejších rolí, z nichž bych vyzdvihl zejména skvěle se doplňující dvojici opilců Dudy (Vladimir Ognovjenko) a Sopla (Nikolaj Gassijev), naopak dojem poněkud strnulého hereckého projevu zanechává Larisa Djadkova v roli Něžaty.
Sledování záznamu Sadka není jen „příjemné“, ale i strhující. A nutno dodat, že diváckému zážitku vydatně napomáhá také velice dynamická kamera. Hodnotu DVD pak stvrzuje i trojjazyčný booklet s texty o opeře z pera tří muzikologů z různých zemí; mezi těmito příspěvky vyniká fundovaná stať německého znalce ruské hudby, Detlefa Gojowyho.
Body: 5 z 6
