Concentus Musicus Wien, Nikolaus Harnoncourt – dirigent. Text: N, A, F. Nahráno: 2011/6 Musikverein Wien. Vydáno: 2012/2. TT: 41:52 + 58:11. DDD. 2 CD Sony Classical 88697914112.
Už jsem si dělal o nahrávací aktivity Nikolause Harnoncourta obavy: většina jeho nejnovějších snímků byla ve formátu DVD Video vydána ve vlastní produkci rakouským festivalem Styriarte (Idomeneo, Osudová symfonie a Mše C dur, Má vlast), jehož je Harnoncourt spoluzakladatelem, a dirigentova současná nahrávací společnost Sony Music v posledních měsících sahala jen po reedicích starších snímků. Naštěstí si firma Sony nenechala ujít příležitost vydat zvukový záznam vzniklý sestřihem zkoušek a dvojice festivalových koncertů Wiener Festwochen na začátku června 2011, během nichž Harnoncourt se svým ansámblem dobových nástrojů Concentus musicus Wien (CMW) připravil dramaturgicky nanejvýš poutavý a umělecky nedostižný program složený z tanečních skladeb Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791), Johanna Strausse sr. (1804–1849) a Josepha Lannera (1801–1843). Projekt, který si vysloužil oslavné ódy rakouského tisku, reprízován byl v Kolíně nad Rýnem (9. 6. 2011) a v rozhlasových záznamech v uplynulých měsících oslovil rakouské a německé rozhlasové posluchače, jsem již euforicky velebil v jedné z recenzí loňské Harmonie (2011/8, s. 33). Jen bych se opakoval, kdybych měl vyzvedávat dirigentovu schopnost vystihnout melancholické pozadí skladeb i symfonické ambice jejich autorů (Lanner a jeho vliv na Schuberta či Dvořáka), vynikající výkony dechové sekce CMW (hrálo se na čtyři druhy klarinetů a deset typů trubek) a nepopiratelný dramaturgický přínos programu přinášejícího několik novodobých premiér. Nevím, komu poslech dvou CD dříve doporučit, zda příznivcům vídeňské nebo taneční hudby, zájemcům o poučenou interpretaci hudby 18. a 19. století na dobových nástrojích nebo posluchačům, kteří se rádi nechají strhnout pořádnou dávkou živočišně interpretované taneční hudby a nepotřebují k tomu silvestrovsko-novoroční opojení. K recenzované dvojici CD, jejichž booklet doslovně přetiskuje koncertní programový text z pera prof. dr. Otto Biby, ředitele Archivu Společnosti přátel hudby ve Vídni, mám tak jen dvě výhrady: pro ještě lepší evokaci atmosféry živého koncertu mohl být zvolen formát SACD, od něhož se nahrávací firmy zjevně stále více distancují, a mělo být zachováno původní pořadí skladeb, nesmyslně nahrazené prostým chronologickým řazením děl podle narození autorů skladeb. Že mi chybí alespoň závěrečný aplaus, je už jen povzdechem posluchače, který měl to štěstí být mimořádné oslavě vídeňského městského folklóru a taneční hudby staré dvě staletí přítomen.
Body: 5 z 6
