Didrik Ingvaldsen – trubka, elektrická trubka, kornet, Radim Hanousek – saxofony (soprán, tenor, baryton), Marián Friedl – kontrabas, Václav Pálka – bicí nástroje. Nahráno: Studio V, Zlín, 2013. Vydáno 2013. TT: 56:04. 1 CD Hevhetia HV 071-2-331.
Název desky Toys, Toys And Toys určitě nenaznačuje žádné hračičky. Ani nic přehnaně filigránského. Naopak, první deska norsko-moravsko-slezské čtveřice vyznívá nikoliv nepříjemně silově a přímočaře. Navíc dobře vyvažuje psané či jinak fixované pasáže s improvizacemi: zachycuje kouzlo okamžiku, ale díky pevným riffům neulétne do ztracena.
V setkání skandinávského a slovanského temperamentu vyniká ten vikingský. Charakter a převládající barvu dodávají nahrávce trubka (občas „davisovsky“ prohnaná přes delay a další zvukové efekty) a autorský rukopis zkušeného, newyorskou scénou kovaného Didrika Ingvaldsena . Ne že by na desce participující rytmika Marián Friedl a Václav Pálka (dále s NOCZ hrávali či hrávají Mikaell Olsson a Martin Kleibl) postrádala průraznost. Nebo saxofony Radima Hanouska invenci. Dvojhlasy, přiznávky, prolínačky a odpovídačky dechů v jediné Hanouskovi autorsky připsané skladbě Bílá opice představují na albu to zajímavější. Dostatečně nápaditá je nejen Hanouskova improvizace v Sunrise. A sóla nejen v A7 prozrazují, jak dobře se pánové naučili za cca pět let spolupráce vzájemně poslouchat a opravdu průběžně jeden na druhého reagovat. Nicméně o leaderovi není pochyb. Však se pánové Hanousek/Friedl/Pálka dostatečně realizují v rámci East Jazz Company Tria.
K nejnosnějším momentům alba určitě patří hypnotické „kolečko“ titulního kusu Toys, Toys and Toys , sférické, náladotvorné Intro s vrstvenými stopami dechů, Ingvaldsenova měkká, zpěvná a procítěná hra v Not Rain či odsekávaný dialog trubky a saxofonu v závěrečném tracku Bistro . Muzikantům nechybí ani smysl pro humor: Posluchače ztrácejícího pozornost určitě probere a možná rozesměje zvuk kukačkových hodin ve Wake Up (Vstávej). Slabší místa? Lázaro a Free Piece jsou na vkus pisatele recenze až „příliš“ free. Rozumějte – jde tu spíš o zvukové hrátky než o inspirované a nosné momentální nápady. Na druhé straně zmíněné tracky alespoň plní účel odlehčujících předělů mezi hutnějšími snímky a vzhledem k celku nijak podstatně nezavazejí. Ingvaldsenovu cestu na jihovýchod se podařilo zaznamenat víc než se ctí, můžeme se bez obav těšit na její pokračování.
Body: 4 z 6
