Byl to sám dirigent Teodor Currentzis, který si přál, aby jeho nahrávka Beethovenovy Symfonie č. 5 vyšla na CD samostatně bez jakékoliv další hudby, a to i přes to, že ve vídeňském Konzerthausu byla v létě roku 2018 nahrána ještě symfonie sedmá. Nabídnout posluchači za plnou cenu třicet minut hudby je neobvyklé, a obhajoba tohoto kroku ze strany samotného dirigenta je až příliš triviální.
Neprodejný produkt mířící k oslavám roku německého skladatele se ovšem může stát lehce prodejným v momentě, kdy si jsme plně vědomi, co v současném světě klasické hudby jméno Currentzis a jeho ansámbl MusicAeterna znamenají. Sám jsem, a z pohledu mého naturelu to nemůže být jinak, jeho velkým příznivcem. Vždyť ať už jde o epochální nahrávky tří Mozartových oper doplněné o Requiem či o Stravinského Svěcení jara, jež může být v interpretaci osmačtyřicetiletého rodáka z Atén širokým publikem oslavováno jako definitivní pocta dokonalostí rytmů a barev orchestrálního zvuku, stejně jako zatracováno coby zbraň hromadného ničení, vždy se jedná o druh zážitku nemající mnohá srovnání.
Nikolaus Harnoncourt s Concentus Musicus Wien sice před několika lety mnohé z nás skandálním snímkem své „jiné“ páté zaujal (u Sony Classical v kombinaci se Symfonií č. 4), představa, že bych v této podobě měl dílo klasického mistra slýchat v koncertních síních pravidelně, mě však děsí a stejné je to i s příspěvkem Currentzisovým. Lze chápat, že se tento muž chce odlišit od interpretačních návyků přetrvávajících dlouhá desetiletí, vše, co slýcháme, ač je to odlišné (Karajan, Bernstein, Celibidache, Blomstedt, Jansons, Byčkov, Nelsons, Thielemann, Haitink a nekonečné zástupy dalších), stále je to ve své podstatě totéž. Currentzis všechny dosud uskutečněné nahrávky postavil na stůl, vší silou do jeho desky udeřil, a ty popadaly, jako by neměly jakoukoliv váhu. Jedná se o popravu zaběhnutých pořádků, kterou bez výhrad doporučuji k poslechu.
Currentzis u svého Beethovena rozhodně nepůsobí agresivně a ostře, jeho prioritou při nahrávání zůstala posluchačsky přívětivá výrazová rovina, jejíž aspekty se posluchači poodhalí při prvním i opakovaném poslechu. Smyčce jsou v jednom ohni, výrazově jdou do krajnosti, přesto si udržují odstup od bodu, ve kterém by již nebyly v proporcionální harmonii s ostatními nástrojovými skupinami. Dechovým instrumentům vévodí neobyčejně barevným zvukem horny, jsou ve svých projevech oproti plachým dřevům v jasné převaze, balancují na hranici snesitelné dominance a příznačně jim k tomu dopomáhají i ostatní žesťové nástroje. Dirigent jim dal volnost, což má za následek velice živou dynamiku, nenechávající nás na pochybách o tom, že pokud by se nahrávalo o týden později, výsledek by byl zcela odlišný, avšak neméně působivý. Je to orchestr MusicAeterna, který je v souladu s Currentzisovým hudebním i mimohudebním cítěním spolutvůrcem okamžité, a snad to tak lze označit, i nekompromisní interpretace, jež bude v jiný den a na jiném místě na posluchače působit zcela odlišným způsobem. Dirigentova nekonečná zásoba tohoto výraziva je obdivuhodná.
Abychom dostali ucelený a v kontextu ostatních nahrávek Beethovenových symfonií věrný a zejména důvěryhodný obraz toho, co že nám to, nebesa, Currentzis do koncertních sálů a prostřednictvím nahrávek přináší, vedle zdravého úsudku každého z nás by to mohla být jen otevřená a maximálně upřímná diskuse těch, kteří provozování a výklad jeho hudby vidí zcela jinak, a přesto nám ji s velkým úspěchem zprostředkovávají. To, čeho se nám bohužel nikdy nedostane, je setkání dvou současných renomovaných dirigentů a jejich kritická diskuse na toto téma. To vše, doplněno o ilustrační poslech Currentzisova záznamu, by bylo tou pravou oslavou 250. skladatelova výročí.
Ludwig van Beethoven – Symfonie č. 5, MusicAeterna, Teodor Currentzis – dirigent. Text A, N, F. Nahráno: 7, 8/2018, Wiener Konzerthaus, Vídeň. Vydáno 2020. TT: 30 minut. 1 CD Sony Classical 19075884972.
Tento článek vyšel v HARMONII VII/2020.
