Jakub Zitko – klávesy, samply, Marcel Bárta – alt, soprán saxofon, basklarinet, klarinet, Pavel Hrubý – tenor saxofon, klarinet, Oskar Török – trubka, perkuse, Jan Jirucha – trombon, euphonium, Jiří Šimek – kytary, efekty, Aleš Slavík – baskytara, Roman Vícha – bicí, perkuse, Ivan Acher – fonovox, klávesy, kytara, samply, Josef Štěpánek – pedal steel kytara, Lukáš Martínek – baskytara. Nahráno: 9. – 11. 2. 2007, studio Svárov. Vydáno: 2007. TT: 60:11. 1 CD Amplion AMP 07004.
„Všichni si tu hrajete na hrdiny, ale jste jen banda pěstitelů vína.“ Už je to tak. NUO vydalo novou desku a opět skóruje. „Je mrtvá přibližně 6 až 7 týdnů. Vzhledem k tomu, že byla částečně na vzduchu, je ve stádiu silného rozkladu… Ale jestli chcete znát můj názor, tak si myslím, že je zabil stejný člověk. Zatrub!“ No, jestli chcete znát můj názor, tak se o CD zasloužil opět stejný člověk: Jakub Zitko , kapelník, skladatel a aranžér. Výše uvedené citace dotvářejí bondovskou atmosféru skladby Tatort (místo činu) Ivana Achera . Ta, jako jedna z mnoha, dává znát, že důvtip a hravou invenci členové kapely nemusí tahat z příliš dlouhého rukávu. A tahle zvuková koláž vykradená z detektivního příběhu je jen jedním z příkladů. Když prolomíte panenskou blánu CD a pustíte hned první kus, máte pocit, že došlo k omylu. Deska totiž začíná dechovkovým šokem. Dříve, než z něj vystřízlivíte, sublimuje s elegancí do nakřáplého „panoptického“ šramlu. „Já se ho nesnažím podvést, já jenom chci, aby si myslel, že ho podvádím. Když si nebude myslet, že ho podvádím, začne mu vrtat hlavou, co za tím asi je, že nepodvádím.“
Ale pozor, detektivka pokračuje: v Česku lze vypátrat mnoho kapel, které pod rouškou invence prezentují své „zábavné“ experimenty a říkají tomu třeba funky, fusion, avantgard, nu-jazz atd. Často se ale stává, že invence převálcuje techniku vyjadřovacích schopností a místo dokonalého uměleckého díla vznikne dílensky mizerně zpracovaný zmetek. Takový malý úspěšný podvod na posluchače lačné po něčem cool a trendy. NUO, byť služebně mladší než česká špička jazzu, již podruhé přesvědčuje, že stran hudebního vkusu, instrumentální vybaveností rozhodně nepodvádí. Stačí si poslechnout Törökovo trumpetové sólo ve Frutti di Mare , saxofon Pavla Hrubého v Metaxa nebo sexy basklarinet Marcela Bárty ve skladbě Miňonky . Prostě kvalitně vyfutrováno. „Myslím, že ta ženská má sperma v každým otvoru. Když se to povede, budete odpoledne znát jeho krevní skupinu…“ Krevní skupina kapely o devíti kmenových hráčích není vlastně vůbec jasná. Inspirací (možná i nechtěných) čtete mnoho (Douglas, Frisell, Holland, Zappa, Schneider a co já vím.) Žádná z nich však nepřehlušuje amalgám aranžérsko-skladatelského eklekticismu. Rytmika je dosti jazzrocková, místy swingově šlape, jindy zas podkresluje „metrosexuálními“ samply s beatem jak od J. P. Muchowa. Za kosmopolitní zvukové žvance se dají považovat samply ženského hlasu (Metaxa , Underpop ). Na tomto místě kapele NUO rovněž děkuji za občasnou odvahu rezignovat na neurotický puls, nejlépe pak v Pahru Exploited . Dále pak za vtipnou mozaiku tvořící s trochou fantazie i jakýsi hudební příběh. A do budoucna přeji, aby partě zpod Nuseláku nedošel dech. Ten provozně produkční již málem jednou nestačil. Není totiž lehké udržet takový soubor v kulturně žebráckých poměrech Čech. Snad aspoň vystačí s dechem tvůrčím, třeba i za cenu přesunu do skutečného novodobého undergroundu. Volali z laborky, ta skvrna od krve na „Zitkově“ košili je oběť. Konec citátů.
Body: 5 z 6
