Martin Opršál, Martin Kleibl – marimba, vibrafon, bicí nástroje. Text: Č, A. Nahráno: červenec 2012, Tonstudio Rajchman, Dolní Bojanovice. Vydáno: 2012. TT: 51:47. DDD. 1 CD Cimbal Classic CC 014.
Brněnské OK Percussion Duo existuje na české hudební scéně přibližně pět let. Před rokem natočilo za přispění Ministerstva kultury ČR, OSA a ČHF své první profilové CD. Na koncertech soubor vystupuje se třemi žánrově odlišnými programy – tzv. klubovým programem , inspirujícím se jazzovou hudbou, pódiovou show pro speciální sestavu bicích nástrojů založenou převážně na skladbách a improvizacích interpretů a hlavní linií klasickou , představující skladby soudobých českých nebo zahraničních autorů. A právě z této oba hudebníci vycházeli na svém prvním disku. Díky za to, neboť na běžných koncertech zaznívají skladatelské novinky zřídkakdy, pokud se nejedná o speciální, na soudobou hudbu zaměřený festival či přehlídku. Pro každého skladatele je motivující, pokud soubor takovýchto interpretačních kvalit dá vzniknout novému dílu. Sympatické je, že většinu ze šesti skladeb, zastupují čeští autoři, z toho tři z Brna. Nejde o žádné aranže, ale o skladby psané výhradně pro bicí, z nichž většina byla souboru věnována, tedy tzv. ušita na tělo, což je na její interpretaci znát.
Nahrávku otevírá Capriccio pro vibrafon, marimbu a bicí nástroje (1978) Miloslava Ištvana. Jeden z nejvýznamnějších brněnských skladatelů a pedagogů ve své skladbě skloubil neotřelé kombinace bicích s vibrafonem a marimbou, což je ostatně pro jeho tvorbu typické, vytváření jakýchsi zvukových krajin, stejně jako strukturálně promyšlená rytmická složka, ovlivněná jazzem, a v neposlední řadě organizace tónových a intervalových struktur vycházející z diatoniky. Druhou skladbou, pro mě osobně nejlepší, je LET pro vibrafon a marimbu (2009) dalšího Brňáka Víta Zouhara. I zde, podobně jako u Ištvana, můžeme mluvit o zvukových krajinách, tentokrát vycházejících z minimal music. Zouhar se inspiroval třemi biblickými příslovími – příběhy, které se během letu hudební krajinou proměňují. Skladba nepostrádá jistou lehkost a švunk. Skladatel pracuje s repetitivními bloky, jejichž prvky kombinuje a skládá k sobě, přičemž každý z nich přináší nový význam. Minimal je zde perfektně zvládnutým prostředkem k vyjádření myšlenek. Zdánlivou jednoduchostí prostředků, ale hloubkou výrazu, sdělení mi skladba připomněla tvorbu výtvarníka Bohuslava Reynka. Vynikající ukázka toho, jak psát pro bicí, aniž by šlo o přehlídku překomplikovaných rytmů a extázi ze zvukových a barevných možností nástrojů. Což je tak trochu případ třetí skladby CD – Marrrrimba Rrrrock pro marimbu a bicí (1992) Kaliforňana Andy Papea. Po niterné skladbě Víta Zouhara působí trochu jako slon v porcelánu, i když to zas až tak špatná skladba není a je pochopitelné, že ji soubor na své nahrávce nemohl vynechat. Pape pracuje s rytmickými prvky typickými pro jazz a populární hudbu, s polymetrem. Skladba je efektní, interpretačně velmi náročná. Nejkratší ze skladeb Élégie pro marimbu a vibrafon amerického skladatele českého původu Karla Husy je nádhernou spojnicí – mostem, jakýmsi zastavením, nádechem uprostřed nahrávky. Vznikla upravením původní klavírní skladby a v roce 2011 ji skladatel duu věnoval. Jedná se o křehkou skladbu, postupně se rozvíjející a zase se uzavírající, jako květina, se zajímavými zvukovými kombinacemi bicích. Tvorba třetího z brněnských skladatelů Pavla Blatného je do značné míry ovlivněna jazzem, byť na poli tzv. artificiální hudby. Uno pezzo per due (2010) vznikla z popudu dua a výborně zapadá do dramaturgie vzhledem k jiným, jazzem inspirovaným skladbám. Je jakýmsi odlehčením – nádechem před závěrečným vrcholem.
Poslední, nejdelší skladba nahrávky, pochází od japonského skladatele Minoru Mikiho. Marimba Spiritual (1983) hraje OK Percussion Duo ve své vlastní speciální úpravě, inspirované verzí Safri Dua. Původně je dílo napsáno pro sólovou marimbu a tři hráče na bicí, Kleibl s Opršálem nicméně zvládnou vše ve dvou. Význam skladby se tak posunul od role sólisty a doprovodu směrem k rovnocennému dialogu obou interpretů. Skladba je formálně řazena do dvou kontrastních částí: první, úvodní pomalé quasi Requiem, druhá část – dynamické vzkříšení, odkazující nástrojovými barvami, tonalitou a rytmy k zemi svého původu. Jde o velmi náročné dílo, jak po technické, tak kompoziční stránce, jež v roce 1983 vzniklo jako skladatelova reflexe na hladomor v Africe. Pokud jsme si dosud nebyli interpretačními a technickými schopnostmi obou hudebníků jisti, v posledním tracku o nich již nemůžeme pochybovat. Technicky naprosto brilantní, dokonale hudebně-tematicky vystavěný čtvrthodinový koncert pro bicí. Martin Opršál je marimbový virtuos, citlivý hudebník, což předvedl již na svém samostatném disku Reverberations z roku 2000. Martin Kleibl , přestože mladší, mu velmi dobře kontruje, takže oba tvoří homogenní duo, které se výborně doplňuje, aniž by kdokoliv vyčníval nebo byl upozaděn. Grafický design bookletu (Julian Veverica) je nápaditý a moderní. Každé skladbě je věnován stručný komentář jejího autora a jeho krátký životopis v dvojjazyčné verzi – čeština, angličtina. Hodnocení na body je v každém případě svazující vzhledem k jiným CD světových labelů. Každá nahrávka je osobitá, vyjadřuje to nejlepší, co daný umělec v té době dosáhl, a těžko může malý český label konkurovat zvukové kvalitě, grafickému designu nebo promotion světových značek. O to cennější je poctivý přístup, promyšlená koncepce, dramaturgie a bezchybné nastudování, za kterými se neskrývají marketingové kalkulace, prázdná virtuozita bez hudby nebo dokonalý image. Nahrávka OK Percussion Dua ukazuje v plné šíři kvality a směřování souboru, míru jeho profesionality, poctivý a inteligentní přístup v hudebním oboru.
[block background=“#e5e5e5″]P.S. Rozhovor s OK Percussion Duem lze najít v únorové Harmonii z roku 2012.[/block]
Body: 5 z 6
