Například Okna Tsahan Zam alias Bílá cesta z národa Kalmyků ve svých snech zatoužil slyšet hlasy předků v posvátném eposu Djangar. Ze dne na den pak v sedmačtyřiceti letech zahodil slibnou kariéru strojního inženýra, chopil se dvoustrunné loutny dombra a napnul svůj hlas, mručivě drnčící alikvótními tóny; těmi, jež před patnácti lety poprvé zaslechl ve stepi od šamanů. „Dokázali spojit prostor a duše našich předků. Zakumulovali veškerou svou energii a odhalili mé podvědomí,“ vysvětloval Okna v Paříži, kam v jednadevadesátém odcestoval na festival epické poezie z centrální Asie. On, reprezentant prakticky neznámé Kalmycké autonomní republiky, z dolního Povolží na severozápadě Kaspického moře, soustředěné v Ruské federaci. Jediné budhistické země v rámci Evropy.
Potkal se tam s francouzským instrumentalistou a producentem Claude Samardem, spolupracoval s ním na projektu Gaia a za čas kývl na natáčení albového debutu.
Z prostého důvodu: seznámit svět s Kalmyky; jejich jedinečností i utrpením. Jejich cestou ze stepi. I návratem.
Historie Kalmyků, kočovných Mongolů ze střední Asie, se táhne prý po linii klanu Baatoudů, potomků bájných Kyklopů. Říše Jungaria, kterou ovládali, se rozprostírala od Čínské zdi až k Donu. Čínští císaři ji z ní krvavě vytlačili do stepí, na ruské území. V 17. století Kalmykům došla s Rusy trpělivost a vydali se nazpět do Číny. Nešlo o žádnou selanku, konce strastiplného putování se dočkala pouze malá hrstka, žijící dnes v čínské provincii Xin-Jiang, kde se jim říká Oirats. Většina to ale vzdala a zvolila návrat do stepí, kde postupně zaměnila jurty za baráky, postavila budhistické chrámy a vůbec pověsila kočovný způsob života na hřebík. Během říjnové revoluce se Kalmykové postavili na stranu bělogvardějců, což jim Stalin nikdy nezapomněl. Od 30. let je trápil bolševickou kolektivizací a drasticky zašlapával jejich kulturu do země. A bylo mu to málo: uprostřed II. světové války je naložil do dobytčáků a za nelidských podmínek, kdy tisíce lidí po cestě umrzlo, je deportoval na Sibiř. Když pak v roce 1958 Kalmyky ruská vláda rehabilitovala, zjistilo se, že z mnohamilionového národa, zbyla tří set tisícová hrstka. Z klášterů ani jeden. Gorbačovova perestrojka v 80. letech umožnila ústně předávanou tradici Kalymků povznést. Dosud ilegální styky s tibetskými duchovními dostala do jiné roviny i osobní návštěva Dalajlámy, posvěcená samotným moskevským vládcem. Od těch dob jezdí mladí Kalmykové studovat budhismus do indické Dharamsaly, exilového sídla Dalajlámy.
Ovšem Okna Tshalam zpívá. A leccos se o tom dočtete i v bookletu.
Samotná hudba se odvíjí v duchovní symbióze tradičních akustických nástrojů se Sarmadovou elektronikou – pinkfloydovsky rozmlženou, rockově patetickou i jasně směřující k taneční scéně a inteligentnímu popu, což podtrhávají dva závěrečné bonusy. Album natočené v součinnosti kalmyckých, ruských a evropských muzikantů má skladbový ráz, zároveň ale vyznívá jako působivý filmový soundtrack, hudební obraz života na stepi, umocněný autentickým zvukovým koloritem se všudypřítomným dupotem, dechem a ržáním koní, cvrlikáním cvrčků, vytím vlků, skučením větru, hromobitím, duněním železničních pražců pod projíždějícím, houkajícím a páru vypouštějícím vlakem. Vše k náležitému vychutnání na přiloženém DVD.
Alikvotní třítónový Oknův zpěv – khoomei – jako u spřízněných Huun-Huur-Tu z Tuvi nutí k přemýšlení o harmonické spjatosti s přírodou, vesmírných rozměrech šamanismu; hlavně ve chvíli, kdy ve skladbě Khomei (3 voices) do úplného hlasového osamění, odkudsi zespodu zazní morin-khur , stepní cello zakončené vyřezávanou koňskou hlavou. Oknův hlas a tajemný výraz tváře dokonce jeden anglický novinář dal do souvislosti s nezapomenutelným souhrnem intenzivních, intimně zabarvených pěveckých prožitků charismatického řeckého zpěváka Psarantonise.
Nemůže být pochyb, že taneční elektronika transovní aspekty Oknovy šamanské hudby, kompletně vypůjčené od předků, posiluje. Přesto jste u skladby Edjin Duun , širokodaleko známé tradiční stepní poctě všem matkám, na vážkách, zda dát přednost studiově dobarvené a vygradované verzi, nebo pouze Oknovi s dobrem. Každopádně trhnou s vámi obě. Stejně tak celé album.
Vydavatel: Buda Records / PJ Music Praha
Nahráli: Okna Tsaham Zam – zpěv, dombra; Claude Samard – kytary, dobro, programování; Steve Sheban, Fab Drigués – perkuse; Laurent Vernerey – bass; Peter Herbert – kontrabas; Epl Oleg Mankuev – morin-khuur;Nadbid Mandijev – limba; Merguen Natsinov – housle; Eliza Sarangova – djinguenuur; Viktor Pitkeev – dombra; Vlatcheslav Kenzeev – dombra; Alexandre Badma-Gorlaev – acordeon; Rosa Boursakova – chanze; Snooze – drums programing
Body: 4 z 6
