Radek Baborák, Kateřina Javůrková, Přemysl Vojta a Ondřej Vrabec – to jsou nejznámější jména současné české hornové scény, řazeno abecedně. Zatímco kreace Radka Baboráka a Kateřiny Javůrkové mohou diskofilové obdivovat především v nahrávkách komorních ansámblů, Přemysl Vojta (Supraphon SU 4125-2) a Ondřej Vrabec (Artesmon) mají na svých kontech i nahrávky, které bychom v podstatě mohli nazvat sólovými či recitálovými. Rozhodně je tomu tak v případě recenzovaného snímku menšího britského vydavatelství Sheva Contemporary, které v první polovině roku 2020 vydalo album s premiérovými nahrávkami kompozic žijících britských skladatelů Robina Hollowaye (*1943) a Petera Seabourna (*1960). CD má příjemnou grafiku. Zato zapeklitý a nepřehledný track listing na přebalu alba ocení jen milovníci rébusů. Posluchač je tak hned při prvním kontaktu s nosičem nucen začíst se do čtivého a informačně vyčerpávajícího bookletu, v němž nechybí ani čeština. Album zjevně není určeno jen zahraničním posluchačům, ale i domácím příznivcům hornové hry a múzami políbeného Ondřeje Vrabce, který usedá u pultu 1. lesního rohu v České filharmonii a stále častěji stojí i na dirigentském stupínku před domácími a zahraničními orchestry.
CD představuje Vrabce i jako úspěšného pedagoga, protože v hned úvodu alba zazní Seabournovy Fanfáry pro čtyři lesní rohy Mille Fiori, v nichž se k Vrabcovi připojí i jeho kolegyně z České filharmonie Hana Sapáková a Vrabcovy studentky Michaela Vincerová a Daniela Roubíčková. Brilantní, v podstatě příležitostná skladbička, původně určená čtyřem trubkám, otevírala v roce 2011 „britskou Flóru Olomouc“ – Spalding Flower Parade. Na tomto disku fanfáry ihned vtáhnou posluchače do zvukově opojného světa lesních rohů. Hollowayova Partita č. 1 (1985) je naopak interpretačně a posluchačsky náročnějším dílem pro sólový lesní roh, i když se pohybuje v milosrdných mantinelech tradiční tonality a evokuje virtuózní barokní formy, včetně Bachových Partit. Dílo premiéroval legendární britský hornista Barry Tuckwell, na digitálním nosiči je poprvé představuje právě Ondřej Vrabec. Mezi Holloweyovu hornovou Partitu č. 1 a Partitu č. 2 jsou na albu vložena dueta Setkání Holloweyova žáka P. Seabourna, dedikovaná Vrabcovi. Posluchače zaujme spíše sordinované Scherzo než Seabournovy parafráze a citáty ze starších Holloweyových děl, českému posluchači stěží nedostupných. V pětici duet je Vrabcovou uměleckou partnerkou Hana Sapáková.
[spvideo]https://www.youtube.com/watch?v=bK5tv93cBZM[/spvideo]
Nejrozsáhlejší kompozicí alba je rapsodie pro lesní roh a klavír s názvem Černý Pegas, v níž se k Vrabcovi připojuje klavíristka Mio Sakamoto. Výrazově neklidná, rytmicky a harmonicky zvrásněná, technicky a posluchačsky náročná kompozice na hranici nástrojových možností je vrcholem Vrabcova alba a největší posluchačskou výzvou, která zkratkovitostí tematického materiálu nejednou připomene Janáčkův úsečný vokabulář. Zvukově nejspíše nejpůsobivějším dílem je Lamentace pro čtveřici lesních rohů, pohrávající si s chromatickými pasážemi, evokujícími wagnerovská či brucknerovská adagia. Album uzavírají Seabourneovy Juliiny tance pro sólový lesní roh, vtipně instrumentované, stručné jako britské anekdoty. Neuplyne ani vstupních patnáct minut nového Vrabcova alba a posluchač má spokojený pocit, že se bezpečně pohybuje ve zvukovém světě, který důvěrně zná a bude se k němu opakovaně vracet. Obavy z elitářského dramaturgického konceptu snobské desky s nejsoučasnějším hornovým repertoárem nejsou na místě. Právě naopak. Po prvním poslechu se v posluchači rozhostí uspokojivý pocit, že britská moderna pro žesťové nástroje umí s posluchačem komunikovat. A že její špičkový interpret pochází z českých zemí, kde se lesním rohům dařilo nejen kolem roku 1800, ale i dnes.
Ondřej Vrabec, Hana Sapáková, Michaela Vincerová, Daniela Roubíčková / lesní roh, Mio Sakamoto / klavír. Nahráno: AMU Praha, 2020. Vydáno: 2020. Text: A, Č, N. TT: 61:21. 1 CD Sheva Contemporary SH 241.
Tento článek vyšel v HARMONII X/2020.
