Paul McCandless – hoboj, Ralph Towner – kytara, Glen Moore – basa, Mark Walker – bicí, perkuse. Nahráno: 11/2006, Ludwigsburg, Bauer Studios. Vydáno: 2007. TT: 62:06. 1 CD CamJazz CAMJ 7803-2 (distribuce 2HP Production).
Úvodní skladatelský debut Marka Walkera, Deep Six , překvapí svou úderností, první tóny sopránsaxofonu jsou až shorterovsky nesmlouvavé, zatímco charakteristické lyrické, pastorální tóny hoboje a anglického rohu přijdou až později. Tak umí hrát pouze Paul McCandless, mistr jedno- i dvouplátkových nástrojů, jenž ani po letech nezapře svůj klasický trénink, který jej dovedl až do finále konkursu k Newyorským filharmonikům. Dokladem jeho přizpůsobivosti je i spolupráce s Bélou Fleckem před pěti lety. Oregon však zůstává červenou nití života a tvorby všech členů.
Paulova zde zařazená novinka Bayonne patří k vrcholům alba a je ukázkou šťastného spojení zvuku akustických nástrojů (po sóle sopránky přichází neméně energická akustická kytara Ralpha Townera, hlavního komponisty souboru, zde reprezentovaného pěti skladbami) se syntezátorovým pozadím. Pod dvěma kompozicemi je podepsán Glen Moore. Jeho mistrovský kontrabas Klotz z roku 1715 ovšem již postrádá onu výlučnost, spočívající v naprosto nestandardním ladění: hluboké (symfonické) C-A-D-vysoké C. Tedy sexta-kvarta-septima! Důvod k návratu ke konvenčním kvartám není znám, což ale není podstatné; jeho linka je stále velmi hutná, výrazná a rytmicky přesná.
Walker, s nímž Moore exceluje ve svém dialogu Back Pocket , měl v době současné nahrávky za sebou již plnou dekádu společného muzicírování a stal se bezesporu organickou součástí kolektivu. Dokazuje to mimo jiné ve chvílích telepatického soucítění, když dojde na zdánlivě snadné volné improvizace. Členové Oregonu jimi dodnes prokládají svá vystoupení a zde zařadili dvě kontrastní plochy, Free Imp a Restless Imp . Pro příznivce nepravidelných taktů nabízí nové album Moorův důmyslný kousek, The Bactrian . Opakující se rytmická formule je ve 23/8 taktu a svým názvem se hlásí ke starověké řecké říši Bactria v oblasti Hindúkuše. Orientální prvky, známé svou složitostí, obsahuje ostatně repertoár Oregonu od počátku a jen málokdo s nimi zachází tak expertně. Specialistou na bukolické nálady je zase Ralph Towner, jehož stručné interludium From a Dream ústí do ostinátové Catching Up , pokračuje titulními 1000 Kilometers a dává další příležitost McCandlessově sopránce v Simone (ta je jediným spojovacím článkem s Townerovou dřívější tvorbou, obsaženým již na jeho sólové desce Anthem) nebo basklarinetu v pomalém valčíku Paraglide . Zbývá vysvětlit zvláštní název snímku. Je věnován památce dlouholetého agenta skupiny, Thomase Stöwsanda, jehož příjmením hudebníci žertem nazývali přejezdy, překračující uvedenou kilometráž. Můžeme hovořit o štěstí, že část „stöwsandů“ vedla i naším územím: po Bratislavě hrál Oregon později také v Brně a Praze. Tato deska patří k tomu nejlepšímu, co dosud vytvořil.
Body: 5 z 6
