Joel Frederiksen – bas, osmisborová renesanční loutna, Sven Schwannberger – theorba, renesanční loutna, Domen Marincic – viola da gamba. Text: A. Nahráno: 8/2002, Walderbach, Německo. Vydáno: 2003. TT: 58:01. DDD. EP (Ensemble Phoenix) Productions.
Zprvu jsem váhal, zda psát o čtyři roky staré nahrávce, když na vydání čekají v redakci desítky mnohem aktuálnějších recenzí. Chci na tento projekt upozornit ze tří důvodů. Zaprvé kvůli tomu, že Joel Frederiksen vstoupil vloni do povědomí některých lidí jako umělecký garant oslav geniálního barokního architekta Domenica Martinelliho a kvůli tomu navštívil krátce i Českou republiku, zadruhé kvůli repertoáru a způsobu interpretace a zatřetí kvůli podivuhodnému hlasu pana Frederiksena. Musím dodat, že jsem už dlouho neslyšel tak hluboký bas, jakým on suverénně vládne. Nevím, jak by zpíval hudbu zkomponovanou po roce 1750, ale renesanční a barokní skladby dostávají díky jeho mahagonovému, znělému a přitom kupodivu lehce pohyblivému hlasu novou dimenzi. Také nevím, jak by zpíval bájný Orfeo nebo jak pěl třeba první představitel Monteverdiho Orfea, profundně basové podání výběru z pozdně renesančních a raně barokních skladeb Anglie, Itálie a Francie je hodné pozornosti. Kvůli tomu bych pominul výhrady vůči tempům některých skladeb, nedoladěnosti pár tónů a občasné nepřesné hře louten. Koneckonců tyto nedokonalosti spíše desku polidšťují. Jediné, co mi na nahrávce vadí více, je málo kontrastu, který by měl být kromě pestré směsice skladatelů kořením projektu, a výtvarně nevýrazný booklet.
Body: 4 z 6
