Biella Da Costa – latinsko-americký alt, Jessica Rivera – soprán, Reynaldo Gonzáles-Fernandez – afro-kubánský vokalista, Gioconda Cabrera – afro-kubánský vokalista, Manolo Mairena – afro-kubánský vokalista, Alex Alvear – vokál, Schola Cantorum de Venezuela, Virginia Largo, Ana Maria Raga, Elizabeth Maldonado – sóla, Orquesta La Pasión, Mikael Ringquist, Gonzalo Grau – vedoucí, členové Simón Bolívar Youth Orchestra of Venezuela, Maria Guinand – dirigentka. Produkce: Gonzalo Grau. Text A, N, F. Nahráno: 1/2007 a 11, 12/2008 Edificio Centro Empresarial Polar, Caracas; Heart Punch Studios, Boston; BiCoastal Music. Vydáno: 2010. TT: 53:09, 31:23. DDD. 2 CD Deutsche Grammophon 477 7461 (Universal Music).
La Pasión según San Marcos (Pašije podle svatého Marka) Osvalda Golijova vznikly z podnětu Bachakademie Stuttgart roku 2000 jako součást objednávky čtyř nových pašijových oratorií. Autory dalších tří jsou Sofia Gubajdulina (podle sv. Jana), Tan Dun (podle sv. Matouše) a Wolfgang Rihm (podle sv. Lukáše). Zadána byla maximální délka skladby devadesát minut, volba prostředků byla ponechána skladatelům na vůli. V Argentině narozený Osvaldo Golijov, jehož rodiče byli židovští vystěhovalci z východní Evropy, pojal zhudebnění jako scénický afroamerický „muzikál“. V instrumentáři jsou uplatněny vedle obvyklých smyčců a dechů drnkací a bicí nástroje karibské oblasti a Jižní Ameriky, podstatnou roli hraje improvizační složka. Vokální party svěřil skladatel altu, sopránu, dalším sólovým vokalistům a velkému sboru (trojsboru), jenž také zastupuje hlas Krista, reprezentujícího národ. Při premiéře v Beethovenhalle ve Stuttgartu 5. září 2000 měla Golijovova skladba z celé čtveřice oratorií největší ohlas. Do země, která má svého Bacha, přinesla La Pasión zcela jiný pohled na možnosti zhudebnění křesťanské tématiky. Afrokubánské rytmy kombinované s jazzovými elementy, synagogální melismatikou i odkazem na barokní polyfonii fascinovaly právem. Golijov prozradil, že v době, kdy dostal objednávku, Nový zákon ani nevlastnil, což se ukázalo být ku prospěchu věci – nebyl zatížen „theologickým balastem“ a uvažováním, co se k pašijovým scénám hodí a co je nepřípustné, a tak „vznikl popis posledních Ježíšových dní z latinskoamerického pohledu“. V libretu převažuje španělština, jsou použity latinské citáty (nářek Jeremiáše) a v závěrečném kaddish aramejština. Dalším zajímavým momentem, který skladatel ke svému pojetí prozrazuje je jeho zdůvodnění vokálních pasáží doprovázených bicími: „Na Kubě a v Brazílii […] se rozhlašují novinky za doprovodu bicích. Je to tradice, která má kořeny v Africe.“ (A nejen tam, i když evropští vybubnovávači rozhodně nevládli tak rytmicky bohatými strukturami.) Sledujeme Ježíšovy poslední dny od první předpovědi utrpení (Marek 8, 31) až po Ukřižování a smrt. První zlom zdánlivě radostné nálady, do níž ovšem rytmické vzorce neodbytně ohlašují cosi neznámého, co má přijít, nastává při přípravě velikonoční večeře a Jidášově zradě; scéna eucharistie je svěřena sopránu a dívčímu sboru, po sopránové „árii Petrových slzí“ a scéně před Pilátem následuje „ticho“ (Silencio) – téměř dvě minuty vyplněné dalším rytmickým prostředkem, tleskáním a dupáním. Naléhavost rytmů se stupňuje ve scéně vynesení rozsudku, po ní se znovu připojují nástroje a hlasy – až k závěrečné modlitbě. V jednom balení poskytuje Deutsche Grammophon CD sestřih nahrávek, pořízených roku 2007 a 2008 v Caracasu a Bostonu (za řízení Marie Guinand ), zároveň s DVD záznamem poloscénického provedení v Koninklijk Theater Carré v Amsterodamu při Holland Festival v červnu 2008 (dirigent Robert Spano ). Možnost videa nijak nesnižuje hodnotu „pouhého“ dojmu z poslechu; Golijovovo zpracování je natolik silné, že scénu nezbytně nepotřebuje, je však úžasné vidět jihoamerické zpěváky, instrumentalisty (Schola Cantorum de Venezuela, Orquesta La Pasión ) a tanečníky ve stylizovaných scénách, kostýmech a jevištním nasvícení. Nahrávku doplňuje libreto v originále a německém, anglickém a francouzském překladu.
Body: 5 z 6
