Životní příběh Mieczysława Weinberga (1919–1996, setkat se můžeme i s variantou Mojsej Samuilovič Vainberg) by byl vděčným materiálem pro filmové drama, až je s podivem, že se jej zatím nikdo nechopil. Útěk pěšky z Polska, kde nacisté zavraždili celou jeho rodinu, do Sovětského svazu a postupné zjišťování, že ani v nové vlasti není coby Žid v bezpečí. Jeho tchán byl zavražděn na Stalinův příkaz, Weinberg byl uvězněn. Za to, že ve vězení strávil jen měsíc, vděčil jednak Stalinově úmrtí, jednak pomoci svého přítele Dimitrije Šostakoviče. S Šostakovičem jej kromě přátelství a vzájemného hudebního ovlivňování pojil i proměnlivý vztah ke komunistickému režimu. Před svým zatčením byl například Weinberg prominentním členem Svazu skladatelů a jakýmsi „výstavním Židem,“ příkladem demonstrujícím, jak dobře je v Sovětském svazu s touto skupinou zacházeno.
Weinberg byl skladatelem nadmíru plodným a kromě oper, symfonických i komorních kompozic se významně zapsal do dějin sovětské filmové hudby. Navzdory množství i kvalitě se jeho hudbě dlouho nedařilo překročit hranice směrem na západ. Až v novém tisíciletí se začalo více umělců obracet k jeho hudbě a objevovat její jedinečnost, jež snese bezpochyby srovnání se známějšími vrstevníky. Weinbergův hudební jazyk jako by v něčem odrážel jeho rozeklanou životní dráhu, je to hudba silných emocí, velkých dynamických proměn a výrazných melodií, v nichž lze snadno vystopovat multikulturní směs východní Evropy s židovskými, polskými i ruskými melodiemi.
A možná není lepšího vstupu do tohoto příběhu než skrze šest sonát pro housle a klavír, kde je drama redukováno na dva nástroje a zvukové barvy neodvádějí pozornost od melodické a harmonické invence. Prvních pět sonát vzniklo mezi roky 1943 a 1953, šestou napsal v roce 1982. Weinbergovým základním stylovým rámcem byl neoklasicismus, k němuž se hlásil i skrze formy, v té době jinak již skladateli spíše opouštěné. Je to ovšem neoklasicismus jednak silně expresivní, jednak naplněný nezaměnitelnou melodickou invencí.
[spvideo]https://www.youtube.com/watch?v=xD3uImko2Lc[/spvideo]
Nahrávka, která vyšla na značce Pavlík Records v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče, byla pořízena v rámci loňského ročníku festivalu Moravský podzim, jehož dramaturgie připomněla sté výročí Weinbergova narození. Podání této dvojice ještě zdůrazňuje emocionální vrcholy a hlubiny těchto skladeb. V dynamických pasážích je slyšet drhnutí smyčce po strunách a málem i odlétající žíně, v tichých místech se hudba vytrácí kamsi k nebesům. Klavírista tu není jen doprovazečem, ale plnohodnotným partnerem v rozbouřeném dialogu a v mnoha částech i výkonným motorem pohánějícím hudbu vpřed. K intenzivnímu dojmu přispívá i způsob sejmutí koncertu, kdy do hry vstupuje houslistův dech coby další nástroj.
Není samozřejmě snadné vyčlenit si dvě a půl hodiny k poslechu celé nahrávky v jednom kuse, nicméně alespoň jednou to rozhodně stojí za to. Při takovém poslechu totiž šestice sonát působí jako jeden celek, který se postupně proměňuje, ale zároveň zůstává koherentní.
Milan Paľa / housle, Ladislav Fančovič / klavír. Text: Č, A. Nahráno 7. a 13. 10 2019 Besední dům, Brno. Vydáno 2020. TT: 2:23:22. 2 CD Pavlík Records, PA 0183-2-131.
Tento článek vyšel v HARMONII IX/2020.
