Kompilace poskytuje jedinečnou možnost soustředěním všech Čajkovského symfonií, k nimž jsou připojeny ještě jeho předehra Romeo a Julie , symfonická fantazie Francesca da Rimini , valčík a polonéza z Evžena Oněgina a Slovanský pochod , a dvě skladby Čajkovského současníků: Variace na Čajkovského téma Antona Arenského a předehra k opeře Kníže Igor Alexandra Borodina. Na koncertních programech se první tři Čajkovského symfonie objevují velmi zřídka, avšak nejen proto se už těžko někdy vyrovnají popularitě druhé trojice. Jsou to díla mnoha zajímavých nápadů, ale pozdější Čajkovského individualita v nich ještě přítomna není. Jako konfrontační prostředek a vlastní úvahy však poskytují pro každého příznivce Čajkovského hudby užitečný materiál. Samy o sobě reprezentují na jedné straně vývoj Čajkovského symfonismu a dokládají také vývoj druhu v jeho době. Antal Dorati nedovolí, aby patos a melancholie Čajkovského hudby překročily únosnou míru. Já osobně bych větší rozmach v interpretaci snesla (zejména u Šesté symfonie ), zvukově jsou podle mého soudu poněkud potlačeny smyčce ve prospěch příliš břeskných žesťů, dotírajících přiznávek a vedlejších hlasů (markantní je to zejména ve Valčíku z Oněgina), což může být ovšem i záležitostí čistě technickou.
Vydavatel: Decca/Universal Music
Stopáž: 77:39, 57:51, 74:59, 68:07, 66:32
Body: 4 z 6
