Roberto Alagna – tenor, Angela Gheorghiu – soprán, Laura Polverelli – mezzosoprán, George Petean – baryton, Chor und Orchester der Deutschen Oper Berlin, William Spoulding – sbormistr, Alberto Veronesi – dirigent. Produkce: Christopher Alder. Text: A, N, F, libreto též italsky. Nahráno: live, říjen 2008, Berlín, Deutsche Oper. Vydáno: 2009. TT: 61:13, 29:19. DDD. 2 CD Deutsche Grammophon 477 8358. Alternativa: Luciano Pavarotti – tenor, Mirella Freni – soprán, Laura Didier Gambardella – mezzosoprán, Vicente Sardinero – baryton, Orchestra of the Royal Opera House, Covent Garden, Gianandrea Gavazzeni. EMI 5673762.
„Chci jít jinou cestou, protože příliš mnoho novin připisovalo úspěch Sedláka libretu. Právě proto jsem chtěl jednoduchý text, s téměř chatrným dějem, aby opera mohla být posouzena pouze skrze hudbu,“ napsal Pietro Mascagni ve své autobiografii. Výsledkem byla – opět v římském divadle Cosanzi 31. října 1891 – jeho druhá opera Přítel Fritz na libreto P. Suardona (Nicola Daspuro) podle povídky L’ami Fritz nerozlučné francouzské autorské dvojice Émile Erckmann a Alexandre Chatrian. Vskutku těžko si představit větší kontrast: proti až drsně realistické prvotině Sedláka, která o rok dříve vynesla tehdy sedmadvacetiletého skladatele na operní výsluní, šarmantní lehounká lyrická komedie na mnohokrát obehrané téma: Zámožný statkář a zatvrzelý starý mládenec Fritz náhle zahoří láskou k rozkošné dcerunce svého přítele Suzel, půvabné zvláště když při česání třešní tu a tam nějakou místo do košíku hodí jemu. A protřelý dohazovač, rabi David, už jen na konci vítězně inkasuje svou sázku, jistý si tím, že i díky jeho intrice se ten morous nakonec ožení.
Jakkoli byl Přítel Fritz postižen Verdiho příkrým odsudkem a po první vlně úspěchu do roku 1945 se už sotva kdy stane repertoárovým kusem, natož aby svou popularitou dohonil Sedláka, je až překvapivé, kolik nahrávek této opery máme dnes k dispozici. Tu nejstarší, kterou v roce 1942 vysílal italský rozhlas a dirigoval ještě přímo skladatel ve svých 79 letech s Piou Tassinari a Ferrucciem Tagliavinim v titulních rolích Suzel a Fritze a Symfonickým orchestrem a sborem turínského rozhlasu, oživilo v roce 2003 vydavatelství Warner Fonit. Podobu kompaktního disku dostala díky vydavatelství Archipel v roce 2001 také nahrávka z roku 1951 s legendárním Benjaminem Giglim a jeho dcerou Rinou, neapolským orchestrem a sborem divadla San Carlo a dirigentem Gianandreou Gavazzenim, který si nahrávání této opery ještě několikrát zopakoval. Přítel Fritz je zachycen i na DVD – konvenční inscenace v Livornu v roce 2002 s Dimitrou Theodossiou a José Brosem v hudebním nastudování Roberta Tolomelliho a v režii Simony Marchini vyšlo v roce 2004 na Kultur Video. Když ji v roce 1968 opět pod taktovkou Gianandrei Gavazzeniho s orchestrem a sborem Královské opery Covent Garden nahráli pro EMI Luciano Pavarotti a Mirella Freni, oba ve svých 33 letech v prvním období své mezinárodní kariéry, byli v perfektní hlasové kondici se svěžími, jasně znějícími hlasy, suverénními ve všech rejstřících a úrovních dynamiky s perfektním legatem a lehkým dosahováním výšek. (Připomeňme, že Freni měla v té době zkušenost právě pod Gavazzeniho taktovkou z nahrávky z La Scaly v roce 1963 s Giannim Raimondim pro Myto.) Po právu tuto nahrávku EMI zdigitalizovala a znovu vydala v roce 2000.
Podobně „fenomenální“ obsazení nyní nabízí vydavatelství Deutsche Grammophon, které v říjnu 2008 v berlínské Německé opeře živě nahrálo koncertní provedení Přítele Fritze pod taktovkou Alberta Veronesiho s Angelou Gheorghiu a Robertem Alagnou , jejich asi poslední spoluprací. V této „vrcholové“ kategorii je to už o nuancích a subjektivním vkusu, komu dá posluchač přednost. Pro mě je podmanivé kouzlo měkce koketního sopránu Gheorghiu právě pro roli Suzel dokonalé, když dokáže skvěle vystihnout i venkovskou dívku ostýchavě zdrženlivou, upejpavou a nesmělou. V případě tenorového Fritze mi je bližší volnější, ale pevný tenor Pavarottiho oproti přece jen poněkud silovějšímu Alagnovi. A protože i ostatní sólisté, především barytonista George Petean jako rabi David a mezzosopranistka Laura Polverelli v „kalhotkové“ roli cikánského chlapce jsou skvělí stejně jako orchestr i sbor Německé opery, nechám na osobní oblibě každého, které z vynikajících nahrávek dá přednost.
Body: 5 z 6
