(Georg Friedrich Händel, Carl Maria von Weber, Franz Schubert, Giuseppe Verdi, Richard Wagner, César Franck, Georges Bizet, Francesco Paolo Tosti, Ruggiero Leoncavallo, Giacomo Puccini, Franz Lehár, Ernesto de Curtis, Manuel Moreno Penella, Carlos Gardel, Juan Carlos Cobián, Agustín Lara)
Plácido Domingo – tenor. Text: A, F, N. Nahráno: 5/1970–8/2005. Vydáno: 2006, kompilace. TT: 142:25. ADD/DDD. 2 CD Deutsche Grammophon 477 6292 (Universal Music).
Profil legendárního španělského pěvce nabízí posluchačům repertoár stěžejních vrcholných let pohybujících se v rozmezí 1970–2005, kdy Plácido Domingo rozvíjel s nejlepšími dirigenty a hudebními tělesy svou mimořádnou uměleckou kariéru na světových jevištích. Těžištěm je hudba 19. století. Hrdinný tenor v mistrovském uchopení charakteru zpívaných rolí rozeznívá pěvec v plném lesku s brilantní technikou především v dílech velikánů operní hudby. Po dramaturgické stránce působí nabídka kompilace velkoryse. Po stránce historické a průběžného zrání pěvce se ale dostává posluchači přehled nahrávek s různě přeházenými vročeními, navíc i v odstupu řady let. První kompaktní disk předkládá posluchači ve srovnání s druhým diskem kompaktnější hudební obraz, zaměřen je na operní hudbu 19. století, zaznívá na něm například Verdi (Rigoletto, La traviata, Il trovatore, Otello) , Puccini (Manon Lescaut, Turandot) , Bizet (Carmen), Weber (Oberon) a Wagner (Tannhäuser, Lohengrin, Die Meistersinger von Nürnberg, Parsifal). Domingo v operách ztvárňuje velmi rozdílné charaktery, které svým bohatým hlasovým, výrazovým a dynamickým rejstříkem bravurně umocňuje v duchu honosnosti hudební krásy romantismu. Zejména pro české posluchače je hudební lahůdkou ukázka Weberova Oberona se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu řízeného Rafaelem Kubelíkem . První nabídku kompilace uzavírá píseň Anděl z Wagnerova písňového cyklu Wesendonck Lieder , jenž tvoří současně citlivý dramaturgický přechod k druhému CD, kde jsou zastoupeni Händel, Schubert, Franck, Verdi, Tosti, Leoncavallo, Lehár, De Curtis, Moreno Penella, Gardel, Cobián a Lara – skladatelé různých hudebních epoch i žánrů. Orchestrální jemnocit a stylovou vytříbenost propůjčují profilovým ukázkám milánský Symfonický orchestr Giuseppe Verdiho s dirigentem Marcellem Viottim , orchestr Královské opery Covent Garden s Lorinem Maazelem , Orchestr Národní akademie Santa Cecilia s Carlem Mariem Giulinim , jenž na nahrávce řídí i Losangelský filharmonický orchestr nebo Vídeňskou filharmonii , která s Domingem exceluje, i s dirigenty Herbertem von Karajanem a Georgem Soltim . Naopak hřmotný zvuk zaznívá od orchestru Marijinského divadla , jenž vede Valerij Gergijev . Ostřejší zvuk je citelný u orchestru Německé opery v Berlíně, dirigovaného Eugenem Jochumem , orchestru Metropolitní opery , řízené Jamesem Levinem nebo u Londýnského symfonického orchestru , hrajícího pod taktovkou Marcela Peeterse . Stylová různorodost, odlišný technický projev a emocionální úroveň dynamické diferenciace přináší posluchačům i miniaturní vhled na specifika světových těles.
Na průvodním textu Nicka Kimberleye je cenné, že odborný hudební komentář zohledňující linii řazení ukázek Domingova repertoáru na dvou kompaktních discích psal autor v souvislostech s pěvcovými proměnami na jeho profesní i osobní cestě. I z pohledu historického pozadí hudebně-dramatických děl je text přínosný, protože posluchačům přibližuje nejen pěvcův mimořádný styl a pozoruhodnou uměleckou tvůrčí dráhu, ale objasňuje i putování po zemích, kde Plácido Domingo sklízel své triumfální úspěchy.
Body: 4 z 6
