Obecně: trumpetista a skladatel Jaromír Hnilička (1932‒2016) teprve čeká na doplnění diskografické celistvosti. Puzení jazzových skladatelů zvládnout hudební formu mše není příliš obvyklé a dojde-li k takovému počinu v našich ateistických končinách, musí být spouštěcím mechanismem ještě něco dalšího. Konkrétně za vznikem této jazzové mše stála Hniličkova fascinace liturgickými zpěvy vyposlechnutými v pravoslavných kostelích při zájezdu Bromova orchestru do Ruska. To je podstatou ve zdánlivém protikladu ke mším jazzových skladatelů okouzlených černošskými gospely. První verze se zrodila na objednávku a byla napsaná, nahraná a vydaná údajně během jednoho týdne roku 1969 na etiketě MPS: Missa Jazz (Jazz In The Church).
Struktura mše vychází obsahově z daných pravidel, k sedmi základním částem se podle skladatelovy potřeby přiřazují některé ze čtyř volných částí, v Hniličkově skladbě se jedná o lyrickou baladu Introitus, zde zvýrazněnou sólem Bartošovy křídlovky a Zlámalova tenorsaxofonu, posmutnělé Graduale, zvukově zahuštěné smyčci komorního ansámblu, jemuž vévodí s trombonem skvělý Petr Hnětkovský, a melancholické Communium.
Mše mají z principu vokální charakter, Hniličkovu původní verzi můžeme však brát jako svitu jazzových instrumentálek. V závěrečné autorské podobě však získal významný prostor vokální sbor, jak dodatečně přiaranžovaný, tak ve skladbách a capella. Missa Jazz tak vedle skvělého jazzu nabízí také hudebně klasicizující vokální pasáže.
[spvideo]https://www.youtube.com/watch?v=I_ZmZUS8Hr0[/spvideo]
Nejdelší část Kyrie otvírá, uzavírá a provází hoboj Jana Ondruše, jehož sólo, stejně jako Zlámalova barytonsaxofonu, je prokládáno melodickými orchestrálními frázemi. Gloria je rytmicky svěží, swingující skladbou s úvodním trombonovým sólem, následované výstupy tenorsaxofonu a trubky – jazzově nejodvázanější kousek upomínající na zlaté časy našeho velkoorchestrálního jazzu; melodie má slavností a radostnou náladu.
Omnes gentes jubilate Deo a Agnus Dei jsou vokální části a capella, rovněž minutové Sanctus, kde však v půli orchestr vstoupí krátkou tutti frází písně, Pater Noster teprve v závěru „dozpívají“ smyčce. Credo je snovou skladbou témbrového charakteru v barokní náladě. V náladě k rozjímání/modlitbě, pak zazní Interludium pro Komorní orchestr Brno.
Communio má dramatický vývoj, tichá pasáž provázená zvukem hoboje se pozvolna dynamicky rozvíjí, na čemž se podílejí obě orchestrální tělesa; vrchol je slavnostní a po krátkém ztišení hudba přejde do další svižně swingující části mše – závěrečného Postludia, se sóly tenorsaxofonu a trubky – v uličce mezi chrámovými lavicemi je možné tančit!
V souvislosti s Hniličkovou tvorbou prezentovanou na kompilaci Jaromír Hnilička v edici České jazzové legendy (Jazz Art Production, 2000) z brněnských rozhlasových nahrávek je patrná autorova pokora před duchovním smyslem mše, jíž dal přednost před progresivnějšími kompozičními inspiracemi. Krásný emocionální zážitek z hudby tak přesáhl hranice žánru.
B-Side Band, bandleader Josef Buchta, sólisté Juraj Bartoš / křídlovka, trubka, Petr Hnětkovský / trombon, Pavel Zlámal / tenorsaxofon, barytonsaxofon. Komorní orchestr Brno, komorní sbor Ars Brunensis, sbormistr Dan Kalousek. Nahráno: Tonstudio Rajchman, Nahrávací studio Divadla Na Orlí, 2019 Vydáno: 2020. TT: 50:32. 1 CD BUJOART s.r.o.
