Helene Schneiderman – mezzosoprán, Kristine Opolais – soprán, Lena Belkina – mezzosoprán, Artur Rucinski – baryton, Dmitry Korchak – tenor, Günther Groissböck – bas, Cor de la Generalitat Valenciana, Orquestra de la Comunitat Valenciana, Omer Meir Wellber – dirigent. Text: A, N, F. Nahráno: 2/2011. Vydáno: 2013. TT: 150:00. DTS. 2 DVD C major 712408.
Nejznámější Čajkovského opera inspirovaná novelou A. S. Puškina vyvolává dodnes emoce a nadšení posluchačů nejen díky překrásným melodiím, ale také působivému námětu, v němž jak Puškin, tak i Čajkovskij nakonec nalezli svůj osud. Lyrické scény, jak zní podtitul Čajkovského díla, zpracoval skladatel s takovou invencí a niterností, že lze tuto operu právem považovat za jedno z jeho nejlepších děl. Klasické dílo reflektující příběh z 1. poloviny 19. století dostalo v provedení vesměs výborných sólistů, sboru a orchestru města Valencie pod vedením vynikajícího mladého dirigenta Omera Meira Wellbera , žáka Daniela Barenboima, zcela nové dimenze v mimořádně zdařilém scénickém zpracování a s novým režijním pohledem. Překrásná budova „Reina Sofía“ nabídla nové technické možnosti, které režie Mariusze Trelinského , scéna Borise Kudličky a kostýmy Joanny Klimas plně využily. Minimalistická ultramoderní scéna klade na účinkující nemalé nároky, ale jak sólisté v čele s Kristinou Opolais v roli Taťány a Artura Rucinského jako Eugena Oněgina, tak také sbor pod vedením Francesca Peralese zvládli všechny náročné požadavky se ctí. Polský projekt pod vedením Mariusze Trelinského přidává k původnímu obsazení ještě roli ducha stárnoucího Oněgina, který mlčky provází celý děj a udává pouze gesty pokyny jednotlivým postavám. Výkon Kristiny Opolais je sice výrazově i intonačně bezchybný, místy bohužel ovšem narušený zřetelným vibratem. Jako zdařilé lze rovněž označit pěvecké podání Artura Rucinského, vynikající je však v tomto představení pouze jeden sólista, a to představitel Lenského, tenorista Dmitry Korchak. Právem se tomuto pěvci dostalo již několika prestižních ocenění a také diváci ve Valencii věnovali Korchakovi největší ovace. Dalším bezchybným výkonem se mohl pochlubit i Valencijský orchestr , který pod Wellberovou taktovkou skutečně kouzlil s Čajkovského nezapomenutelnými melodiemi. Vedle pochvaly unikátní scény a pěveckých výkonů je třeba bohužel uvést méně chvály na zvukovou stránku, která při zpracování záznamu utrpěla občasnou nevyvážeností dynamiky orchestru a sólistů, takže jejich hlas místy mizí či je zastíněn. Celek ovšem lze považovat za velmi zdařilý projekt, který polská produkce realizovala se španělskou spoluprací ve Valencii a videozáznam byl plně v rukou italských specialistů.
Body: 5 z 6
