Rudolf Firkušný – klavír, Zdeněk Otava – baryton, mužský sbor Typografia, Česká filharmonie, Rafael Kubelík – dirigent . Text: A, N, F, Č. Nahráno: 1944–1948. Vydáno: 2012. TT: 75:02, 79:50. AAD. 2 CD Supraphon SU 4080-2.
Vydavatelství Supraphon otevřelo novou reediční řadu Slavní čeští dirigenti . Tento počin nelze jinak než přivítat! V dnešní záplavě hudebních nosičů jsme nejednou svědky podivuhodných nabídek české orchestrální i komorní hudby dovezených či převzatých bůhví odkud. Cenově jsou snadno dostupné a jejich majitelé se radují, že postupně získávají na CD základní díla české i světové hudby. Pochopitelně je nezajímá interpretace, ale právě ta stránka ekonomická. Při poslechu mnohem starších klasických nahrávek s našimi i světovými špičkovými interprety zjišťují, že je oslovují mnohem hlouběji než ty snadno získané, co mají doma. Jiní posluchači – a leckdy velmi nároční – shánějí nahrávky pokud možno co nejnovější a nezajímají je snímky starší. Mají dojem, že to nejlepší z naší provenience je na CD v technicky dokonalých digitálních verzích. V nejednom případě se pak stává, že po poslechu legendární Chalabalovy Rusalky přiznávají, oč umělecky přesvědčivější nahrávky se u nás v minulosti vytvářely. Za tyto reedice starých snímků jsou vděčni a mnohdy mění svá hodnotová kriteria, zvláště pak ono poněkud demagogické: co je novější, je lepší! Při pohledu na novou edici Slavní čeští dirigenti věříme, že se ještě více pootevřou skříně našeho kdysi jediného vydavatelství, a současné i budoucí generace u nás i v zahraničí se budou moci radovat z poctivé, koncepční a umělecky dotažené umělecké práce našich předchůdců. Prozatím se do rukou sběratelů dostávají dvojalba Kubelíka, Šejny a Turnovského. Výběr z nahrávek Rafaela Kubelíka však musel být značně specifický a tím i náročnější. V prvé řadě výběr dostupných nahrávek ze čtyřicátých let minulého století je v dnešní době už velmi omezený. S tím souvisí i tehdejší malá produkce zvukových nosičů, jež i přes dnešní krizi nelze s tou současnou srovnávat. Neméně významnou roli sehrála i doba vzniku těchto snímků – nahrávací technika byla tehdy prakticky ještě v plenkách. Životní osudy a umělecká dráha protagonisty alba jsou dostatečně známy. Díky nahrávací činnosti po odchodu z Československa, patří Rafael Kubelík dodnes ve světě zvukových nosičů ke hvězdám. Jeho edice – komplety i jednotlivé snímky u vydavatelství Deustche Grammophon, Decca i dalších se stále vydávají v reedicích. Mnohé (například komplet Mahlerových či Dvořákových symfonií) považují někteří hudební odborníci i hudbymilovní posluchači ve světě dodnes za nepřekonané. Na druhé straně ani Rafael Kubelík – podobně jako každá velká osobnost – nebyl a nebývá ušetřen soudů kritických. Prostě po více než patnácti letech, co není mezi námi, se těší na celém světě stále velké pozornosti a každý jeho nový reediční projekt je předmětem mimořádného zájmu. V tomto smyslu se naskýtá otázka, zda by jeho rané nahrávky z doby, kdy ještě stál v čele České filharmonie , nezasloužily vícediskový projekt v jednom albu. Pravda, až na nyní prezentovanou 4. symfonii Bohuslava Martinů Supraphon své původní snímky na CD už vydal (Smetanovy švédské básně, Sukův tzv. vlastenecký triptych, Foersterovu 4. symfonii, skladby starých českých mistrů ad.). Ty by samozřejmě v rozsáhlejším albu nesměly chybět, ba dokonce by mu jistě dominovaly! Rozsah dvojalba umožnil zachytit jen věci doposud nevydané či méně známé. Ale ani v tomto smyslu nejde o novodobé premiéry. Legendární snímky Dvořákova klavírního koncertu s Rudolfem Firkušným z prvního Pražského jara v roce 1946 a Osmé symfonie z roku 1944 Supraphon poskytl už v roce 1990 nově vzniklé firmě Multisonic a památnou vůbec první nahrávku 4. symfonie Bohuslava Martinů z roku 1948 zařadilo v roce 2004 do své monumentální série Great Conductors of the 20th Century vydavatelství EMI. Zbývající nahrávky alba jsou živými záznamy z koncertů a byly převzaty z archivu Českého rozhlasu. V těchto případech se jedná skutečně o první vydání na komerčních zvukových nosičích. Mnohé z nich již silně poznamenal zub času a přistupujeme k nim jako k vzrušujícím dokumentům. Všechny nějakým způsobem souvisejí s dramatickým politickým děním konce druhé světové války. V prvé řadě je zde zachyceno první české provedení symfonické tryzny Bohuslava Martinů Památník Lidicím na konci první filharmonické poválečné sezóny na jaře 1946. Z početné řady skladeb, které vítaly – v té době zcela upřímně – osvobození Československa Sovětským svazem, album obsahuje první provedení kantáty Stalingrad Václava Dobiáše v prosinci roku 1945, s osobitým hlasem Zdeňka Otavy a s profesionálním výkonem kdysi věhlasného mužského sboru Typografia . Co je opravdovou interpetační lahůdkou, je jedno z vůbec prvních provedení Šostakovičovy 9. symfonie – rovněž na koncertě v roce 1945, tedy v roce vzniku později celosvětově populárního díla. Nahrávka má překvapivě dobré technické parametry a umělecky obstojí i po tolika letech mezi nejlepšími snímky současnými. Je jedinečnou ukázkou tehdejší umělecké laťky našeho prvního orchestru a jeho mladého šéfdirigenta. Nová řada tedy slibuje zajímavé návraty v podobě připomenutí vynikajících snímků minulosti, mnohdy dodnes umělecky nepřekonaných. Přichází v hodině dvanácté, neboť jedna z nejlepších epoch českého hudebního záznamu, tedy padesátá, šedesátá a dnes už i pozdější léta, začíná být zapomínána či je posuzována s velkou nedůsledností a neznalostí. Nejlepší nahrávky těch let totiž nebyly dílem pouze Václava Talicha a Karla Ančerla!
Body: 4 z 6
