Ravi Coltrane
Spirit Fiction
Ravi Coltrane, Joe Lovano – saxofony, Ralph Alessi – trubka, Geri Allen, Luis Perdomo – klavír, Drew Gress, James Genus – kontrabas, E.J. Strickland, Eric Harland – bicí. Nahráno: New York, 2011. Vydáno 2012. TT: 58:49. 1 CD Blue Note 509999 18937 2 7.
Syn slavného otce Ravi Coltrane se se svým údělem vypořádává velmi úspěšně. Proces srovnání se s tlakem okolí i vlastní psychiky si navíc hned od počátku ztížil tím, že si k sebevyjádření po vzoru otce rovněž vybral saxofon. Už samotný fakt, že dnes Ravi Coltrane s úspěchem funguje ve světě profesionální hudby, nahrává pro label Blue Note a intenzivně brázdí svět na početných turné své kapely, je obdivuhodný. Vždyť závaží opakovaného srovnávání kariér Raviho s tou Johna Coltranea, gurua většiny dnešních jazzmanů, musí být nepředstavitelně těžké.
Ravi Coltrane sice zcela nezdědil a životními eskapádami nenabral hudební sdělnost svého otce, přesto mu talent nechybí a jeho hudba k posluchači hovoří přesvědčivě. Proud nekonečné energie prýštící z nástroje Johna Coltrana dokázalo napodobit jenom pár vyvolených a ve srovnání s ním je hra jeho syna spíše ukolébavkou, ovšem v posledních letech se Ravimu postupně daří rafinovat a cizelovat inspirace nabrané z nahrávek svého otce i jeho vrstevníků do tvaru trochu zkrotlé avantgardy.
Producentské vlády nad nejnovějším Coltranovým projektem Spirit Fiction se ujal Joe Lovano , sám tenorsaxofonista par excellence a tak trochu excentrik. S Ravim si na desce navíc vystřihl i hudební konverzaci. Lovanův vliv je na desce patrný i navzdory tomu, že Ravi si dokázal za poslední dvě dekády postupně vypěstovat konzistentní vlastní styl. Jeho zralé ovoce však sklízí až teď, kdy jeho hudební ideje zapadají do logického celku a sdělují zajímavé, dříve neslyšené a zároveň příjemně vnímatelné hudební plody.
K dobrému dojmu z desky Spirit Fiction samozřejmě přispívají i ostatní hudebníci vybraní jak z Coltraneova „working bandu“, tak skvostné hrstky hostů. Pianistka Geri Allen byla před pár desítkami let na špici vývoje jazzového piana a přestože se její kreativní osten trochu za ta léta otupil, stále dokáže postihnout esenci kompozice a přispět pestrými doprovodnými barvami i dobrodružnými sólovými výlety. Trumpetista Ralph Alessi je dlouholetým Coltraneovým souputníkem a s kapelovým zvukem se naučil dokonale splynout. Na Spirit Fiction navíc přispívá nejen inspirovanou hrou, ale i třemi povedenými skladbami. Basista James Genus je jedním z nejzaměstnanějších sidemanů současnosti a i v této all-stars kapele slouží famózně a vytváří prostor pro bubenickou finesu fenomenálního Erica Harlanda . Rytmika z „working bandu“ ovšem nezůstává pozadu a potvrzuje, že dostává prostor v polovině kompozic na desce zcela oprávněně. Bubeník E. J. Strickland je v kapele benjamínkem, ovšem na svůj věk nadstandardně ostříleným, a basista Drew Gress i pianista Luis Perdomo jsou respektovaní harcovníci střední generace, o něž se Ravi Coltrane dělí s Fredem Herschem, Davem Douglasem, Stevem Colemanem, Uri Cainem, Johnem Pattituccim a mnoha dalšími leadery.
Ravi Coltrane stárne jako dobré burgundské. Jeho hudba má snahu hledat, ale zároveň se nevyhne reflexi současnosti, tedy doby, jejíž tvůrčí nálada je bohužel jen těžko srovnatelná se společenským a tvůrčím klimatem v době, kdy žil John Coltrane. Srovnávání obou Coltraneů je jistě klišé, ale člověk se mu zákonitě nevyhne – Ravi Coltrane má totiž díky a zároveň vinou svého jména poněkud odlišně nastavené podmínky. Naštěstí svou novou deskou nejen potvrzuje pověst solidního saxofonisty, ale zanechává i otisk kompoziční a koncepční. Vedle zmíněných témat Ralpha Alessiho jsou na desce Check Out Time Ornetta Colemana a Fantasm nedávno zesnulého Paula Motiana s instrumentální účastí producenta Joe Lovana, ovšem gros repertoáru dodal sám Ravi Coltrane. Spirit Fiction je Coltranovým nesmělým krokem do hudebního neznáma a možná i nejzajímavějším dosavadním Raviho opusem.
Body: 4 z 6
