Neodpustím si pár poznámek k jednotlivým skladbám. Slavná průzračná instrumentace Ricercaru je zde vynesena k velkému zážitku, který dovedeno ad absurdum „odporuje“ struktuře Webernova zpracování. Jednotlivé nástroje a skupiny znějí v dynamice, barvě a frázování natolik homogenně, že vlastně vnímáme přece jen jednotný celkový tah Bachova polyfonního přediva a nikoli jeho detailní a fragmentární Webernovo zpracování. Dokonalé složení, které by nebylo možné bez předchozího rozložení… Bohužel Ricercar tím největším z interpretačního hlediska také zůstává. Obě Webernovy původně kvartetní skladby jsou díly stylově opravdu ranými, které by zasloužily pastóznější, ne tolik pietní interpretační přístup. V rozpreparované Bachově kantátě se zas rozkrývá fakt, že zpěváci vždy skvělého The Hilliard Ensemble jsou úžasnými pěvci pospolu, méně však zvlášť – na to jim chybí hlasová barva a suverenita projevu.
Ale jak již výše řečeno: jednotlivosti nemohou být u tohoto alba nadřazeny celku. Celku, k němuž patří i neobyčejně náročná a hutná studie. Ta předpovídá, že závěrečný Ricercar bude posluchač vnímat jinak než ten úvodní. A má pravdu. Zkušenost z tohoto alba nelze vzít zpět.
Vydavatel: New Series / 2HP Production
Stopáž: 69:08
Nahráli: The Hilliard Ensemble, Münchener Kammerorchester, Christoph Poppen
Body: 5 z 6
