Christine Brewer – soprán, Atlanta Symphony Orchestra, Donald Runnincles. Produkce: Robert Woods. Text: A. Nahráno: Woodruff Arts Center, Atlanta, Georgia, 1. a 2. 4. 2006. Vydáno: 2006. TT: 63:29. DSD. 1 CD Telarc CD 80661 (distribuce Classic).
Není asi právě dobrá volba, když se na nás na přebalu snímku se skladbami, pojednávajícími o posledních chvílích lidského života, rozjásaně usmívá zpěvačka, která by se při své nadváze měla spíše zamyslet nad obsahem Straussovy symfonické básně, a vedle ní podobně „přirozeně šťastně“ vyhlížející dirigent. Většinou skutečně nejsem nijak nadšena z nejrůznějších portrétů interpretů, které asi podle představ producentů mají podpořit prodejnost snímku, v tomto případě však považuji rozpor „formy s obsahem“ dokonce za nevkusný (ještě horší foto je na zadní straně bookletu). Je to jen optický dojem a s nahrávkou samotnou nesouvisí, booklet je ovšem to první, co zákazník ve výloze uvidí (pokud se nepídí po určitém titulu nebo jménu interpreta a vybírá očima, což asi občas děláme všichni). Nicméně: Christine Brewer zpívá Isoldinu Smrt z lásky i Straussovy Čtyři poslední písně dobře – i když ve Straussovi osobně dávám přednost Renée Fleming nebo Karitě Mattila, a také v Isoldě existuje silná konkurence. Symfonická báseň Smrt a vykoupení byla natočena tolikrát, že je téměř odvážné s ní vyjít v poměrně obvyklé kombinaci dvou Richardů (Wagner – Strauss) znovu na trh. Já bych osobně dala přednost nahrávce Karla Böhma či Herberta von Karajan, snímek Donalda Runninclese s Atlanta Symphony Orchestra se mi zdá málo odstíněný dynamicky a „smrtelný zápas“ se odehrává poměrně klidně – snesla bych větší romantickou extatičnost. „Vykoupení“ je ovšem vybudováno krásně a působí skutečně očistně.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
