Gustav Mahler Jugendorchester, Pierre Boulez – dirigent. Text: A, N, F. Nahráno: Live Tokyo, Suntory Hall, duben 2003. Vydáno: 2012. TT: 51:34. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 9347.
Spojení Richarda Wagnera a Arnolda Schönberga a k tomu jejich děl o kouzly obestřené a tragicky končící lásce se přímo nabízí už tematicky, a rovněž hudebně k sobě měli oba skladatelé velmi blízko – Schönberg se z Wagnera hodně naučil. Ke Zjasněné noci Alexander Zemlinsky Schönbergovi roku 1902 napsal, že je tam „ještě slyšet velmi mnoho Tristana“. Téhož roku dostal Zemlinsky od svého žáka a švagra Schönberga k posouzení také právě dokončenou symfonickou báseň Pelleas a Mélisanda a netajil se překvapením: „Skladba je tak komplikovaná, že jsem nic takového ještě neviděl,“ psal Schönbergovi, s tím, že se dosud nedokáže vyjádřit, jestli se mu dílo bude líbit. „Ale jedno je jasné: ta věc je velké umění. To nejvyšší, pokud jde o polyfonii, skvělá instrumentace, i když pro mě ne úplně bez kazu. Myslím, že je leccos přeplácané, leccos neproveditelné nebo jen vzácně. Ale to je vedlejší – to celé je kolosální práce, před kterou se skláním.“ Zemlinsky vychvaluje jednotlivé motivy a instrumentační nápady, ale opět píše: „Jen jedno místo bezpodmínečně změň – je to jediné, které mi něco připomíná, a sice Tristana.“ Schönberg ono místo ovšem nezměnil (motiv úvodu). Ani jiným nebyla Schönbergova symfonická báseň přístupná na první poslech. Když ji uvedl roku 1912 orchestr Nového německého divadla v Praze, podivil se Jaroslav Křička nad hádankovitostí témat, formální neurčitostí a hyperbarokní předimenzovaností, nedobrý dojem se však tehdy přičítal Schönbergovi nikoli jako skladateli, nýbrž jako dirigentovi; svou vlastní skladbu evidentně nezvládl dobře nastudovat. Když ji pak roku 1918 dirigoval sám Zemlinsky a o tři roky později ji uvedl Václav Talich s Českou filharmonií, mnozí vzpomínali na doby, kdy Schönberg ještě komponoval „srozumitelnou“ hudbu. Pro Pierra Bouleze nemůže Schönbergova partitura představovat žádný problém, Wagner i Schönberg jsou navíc jeho srdeční záležitostí. Svůj vztah přenáší beze zbytku na Orchestr mladých Gustava Mahlera , který jako instituce už tak mladý není (založen byl roku 1986), ale zůstává obdivuhodný standardní kvalitou výkonů při soustavné obměně složení. Mladé nadšení, kterému se podaří pracovat s uměleckou autoritou, vytváří takové zázraky, jako je pavučinkové pianissimo na začátku předehry k Tristanovi a všechny vrcholy něhy, vášně i bolesti.
Body: 5 z 6
