Martin Galling – klavír . Text: A, N. Nahráno: 1963. Vydáno: 2006. TT: 48:30, 44:13. ADD. 2 CD Membran Music 231563 (distribuce Bohemian Music Service).
Jsem přesvědčena, že ani sebevětší znalec hudební literatury by po „anonymním“ poslechu skladeb uvedeného dvojdisku a po dodatečném odtajnění jejich autora nevycházel z překvapení. Mohl by hádat na „něco kolem“ Beethovena, Schuberta a Schumanna, pátral by nejspíš v generaci kolem poloviny 19. století, ovšem na Richarda Wagnera by nepřipadl, neboť se zde kupodivu neprojevuje ani spřízněnost s hudebním světem Franze Liszta. Velký mistr orchestru a hudebního dramatu je zde zastoupen osmi klavírními skladbami vzniklými mezi roky 1831 – 1874. Fantasie fis moll a Velká sonáta A dur (třívětá) byly napsány pod vedením Wagnerova učitele Christiana Theodora Weinliga. Jeho přísné vedení obeznámilo Wagnera se zákony hudebních forem a harmonie a žák je ve svých studijních skladbách respektoval, a to tak, že lze vyslovit souhlas s výrokem dirigenta Heinricha Dorna, totiž že „osobitost se v těchto Wagnerových prvotinách neprojevovala“. (Dorn však měl brzy příležitost se s probouzející se Wagnerovou osobitostí setkat, když premiéroval Wagnerovu orchestrální předehru. Skladatel sice popisuje toto provedení jako naprosté fiasko, nicméně byl to jeden z prvních okamžiků, kdy se pokusil vymanit z okovů pouček a odvážil se sice ještě těžkopádných, avšak přece jen samostatných efektů.) Ze začátečnických let je také čtyřvětá Sonáta B dur (formálně vystavěná „podle předpisu“, včetně menuetu). Jiný charakter už má jednovětá Sonáta As dur , která (pokud jde o strukturu) přece jen prozrazuje, že Wagner znal Lisztovu Sonátu h moll. Dalšími skladbami jsou příležitostné opusy – tři půvabné, avšak nijak zvlášť originální Lístky do památníku a Curyšská všehochuť . Otázky, kde se objevil rozhodující impuls, díky němuž se Wagnerova inspirace odpoutala k dodnes fascinující monumentalitě, kde se naučil umění instrumentace, co jej vedlo k překročení mezí tonality, po celou dobu neodbytně dorážejí. Zde se kupodivu ani nezdá, že by mu omezené možnosti klavíru nestačily, ani interpretační náročnost není vysoká (Wagner byl jen průměrným klavíristou). Až teprve po několikátém poslechu postřehneme, že je v melodickém motivu Lístku do památníku C dur skryto – ovšem ve velmi skromné a prosté podobě – jádro velkých wagnerovských finále: ta pak působí, jako když se Popelka kouzlem promění v princeznu. Cembalista Martin Galling (k jeho nejlepším snímkům patří komplet Bachových děl pro cembalo) natočil Wagnerovy klavírní skladby roku 1963. Dojem, že nahrávka byla pořízena na starším nástroji (na jakém bohužel není uvedeno) je pravděpodobně výsledkem digitální úpravy.
Body: 4 z 6
