Jiří Levíček – klavír, Robert Balzar – kontrabas, Jiří Slavíček – bicí. Nahráno: duben 2013, New York, Sear Sound Studio, James Faber – zvuk, Mark Wilder – mastering. Vydáno 2013. 1 CD Debut Prague.
Nahrávky Balzarova tria v novém obsazení vnímáme jako důležitou událost domácí jazzové scény; zprostředkují nám setkání s hudebníky, kteří nekompromisně a na doraz usilují o nejlepší možnou realizaci svých pozoruhodných hudebních dovedností a představ. V éře kalkulací o předpokládaném profitu Balzar rozmařile natáčel ve věhlasném newyorském studiu a zvuk i mastering svěřil nejproslulejším osobnostem americké scény. Zajímavé přitom je, že křišťálově průzračný sound vygenerovaný v Americe má spíše evropský charakter, korespondující s konceptem skandinávských klavírních trií. Získáváme tak zážitek prostorovosti, snové lyričnosti a hudební sdělení má i obrazovou asociativní sílu.
Trio potvrzuje tezi o kvalitách a svébytnosti soudobého evropského jazzu, jehož exponenti sice vycházejí z hudby geniálních Američanů zejména 50. a 60. let, ale kteří tento background rozvíjejí osobnostním vkladem a zpravidla ve shodě s vývojovou logikou domácího jazzu. Jeden parciální moment: už tradičně „vlajkovou lodí“ českého jazzu jsou kontrabasisté špičkové mezinárodní úrovně a naopak jistým nedostatkem je úzký profil (čest výjimkám) s nimi kompatibilních bubeníků. Mezi kontrabasovou elitou má Robert Balzar zvláštní místo a znamená pro formaci víc než „jen“ perfektní plnění funkcí svého nástroje (což je pro „světové“ české kontrabasisty typické). Jeho vedení basové linky je kromě rytmického podkladu zároveň samostatným rovnocenným hlasem, který doplňuje a inspiruje k rozvíjení melodický proud piana.
Navíc je Balzar invenční skladatel a spolutvůrce hudební koncepce; z osmi skladeb jsou čtyři jeho dílem, z nichž jedna (Hope ) je pro sólový kontrabas. Pro hudební východiska tria je snad nejtypičtější Balzarova skladba Day Off , začínající tajemným melodickým fragmentem a jeho vícenásobné opakování vybízí posluchače k představám o možnostech pokračování a rozvíjení. Odpovědí je citlivé Levíčkovo sólo, které nabízí několik možných způsobů rozvinutí původního hudebního námětu; v tomto pojetí improvizace logicky navazují na kodifikovanou úvodní část a jsou integrální součástí kompozice. Tak v Day Off , jakož i v dalších skladbách zaujmou změny nálad v průběhu skladby. Po introvertním meditativním začátku zde dochází k postupnému narůstání napětí vrcholícím v hudební katarzi.
K tomuto procesu přispívají bicí Jiřího Slavíčka , který mistrně ovládá i složitá lichá metra, naslouchá myšlenkám obou partnerů, zvýrazňuje je a využívá koloristiku svého nástroje. Vůči němu zůstává jedna (možná subjektivní) výhrada: zejména v extatických plochách postrádáme swingující jazzový drive, onen strhující „koberec“ činelového zvuku, který je očekávaným kořením daného stylu. A naopak: Jiří Levíček má různorodé „historické“ podoby jazzového piana hluboce zažité a na tento základ může bez problémů navazovat svébytným novátorským způsobem. I když Levíček téměř celý svůj profesionální život působí v USA (díky Balzarovu triu se alespoň částečně včlenil do domácí scény), je pianistou evropského typu. Z jeho dvou skladeb zaujme „severská“ balada Snow In The Backyard , která je tak logicky a podmanivě vystavěna, že v posluchači i při prvním poslechu evokuje pocit něčeho známého a zažitého. Zvláštním darem Levíčka je empatie, jeho podání skladeb jiných autorů vytváří iluzi, že jde o jeho vlastní kompozice.
První album nového Balzarova tria přináší silný zážitek a zároveň poskytuje optimistický výhled do budoucnosti českého jazzu.
Body: 4 z 6
